Štítky článku: •  

Brexit jako promarněná šance na reformu EU 2/2

Rozhodnutí Britů opustit EU podnítilo naděje, že Unie se změní. Namísto zpytování svědomí a reforem však nejdříve přišlo potvrzení dosavadního centralistického a levicového kursu a potom zaslíbení se Zelenému údělu.

V roce 2018 byla zajímavým zpestřením činnost pracovní skupiny pro subsidiaritu a proporcionalitu, kterou zřídil Juncker. Ta měla mimo jiné bádat nad tím, jak lépe uplatňovat tyto dvě zásady v práci institucí Unie, a v kterých oblastech by politické rozhodování mohlo být přeneseno zcela nebo zčásti na členské státy nebo definitivně navráceno do rukou členských států.

Po půl roce skupina konstatovala, že ve všech existujících oblastech činnosti EU je přidaná hodnota a že proto „neidentifikovala žádné pravomoci ve Smlouvě nebo oblasti politiky, které by měly být zcela nebo částečně znovu přeneseny na členské státy.“ Kromě toho pracovní skupina nabídla koncept „aktivní subsidiarity“, který ovšem není o nic méně mlhavý než sám stávající princip. Ve zprávě jsme se nedočetli nic moc nad rámec toho, že se všichni musí víc snažit a brát subsidiaritu opravdu vážně, a že mají používat jednotnou hodnotící mřížku. Celá věc potom v podstatě vyšuměla do ztracena. Subsidiarita zase jednou posloužila svému marketingovému účelu a její lak byl naleštěn, aniž by se přitom cokoli podstatného v unijní konstrukci změnilo.

V roce 2019 reformní naděje v ústraní a polozapomenuty dodýchaly.

Nejprve přišlo v květnu dlouho očekávané zasedání vedoucích představitelů v Sibiu. Jeho jediným hmatatelným výstupem bylo Prohlášení ze Sibiu. Tento dokument byl jen navoněné, našlehané nic — snůška banálních floskulí, na kterých se všechny státy byly schopny bez námahy shodnout. Jestliže jsme Římské prohlášení označili za slivky ze stokrát recyklovaných frází, zde jako by z nich autoři trochu odlili a naředili na řídký střik.

Opět uveďme několik úryvků pro představu:

Budeme bránit Evropu jako jeden celek — od západu na východ, od severu k jihu.“

„Zůstaneme jednotní v dobrém i zlém.“

„Dokážeme vystupovat jednotně a také tak vystupovat budeme.“

„Vždy budeme usilovat o společná řešení a vzájemně si naslouchat v duchu porozumění a respektu.“

„Vytvoříme podmínky, díky nimž budeme schopni naše ambice uskutečnit.“

Pokud někteří původně věřili, že cesta do Sibiu se ukáže být kajícnou cestou do Canossy, a jiní naopak doufali v cestu vzhůru do nových výšin integrace, ve výsledku na žádný přenesený, filosoficky laděný význam slova nedošlo. Na konci cesty do Sibiu nás čekalo právě jenom Sibiu. Lídři si udělali příjemný výlet do krásného historického města, kde oslavili Den Evropy, respektive Unii a její výdobytky, a potřetí (po Bratislavě a Římu) obřadně stvrdili kurs — to bylo vše.

Definitivní tečkou za celou politickou reflexí pak byl červnový summit v Bruselu, na kterém byla přijata nová strategická agenda, tj. jakési obecné politické priority Unie pro následující institucionální cyklus (2019–2024). Ta představovala posledních pár tahů štětcem na obrazu, který byl již v podstatě hotov. Prohlášení z Bratislavy, Říma a Sibiu načrtly jeho základní kontury. Evropský pilíř sociálních práv, spuštění PESCO a řada dílčích opatření formovaly jeho barevnou skladbu. Lídři tímto aktem už jen oživili barvy, zvýraznili některé dílčí prvky a přidali pár detailů. Přibylo-li něco významného, pak to byla nepřehlédnutelná zelená kaňka jménem klimatická neutralita, o níž ještě bude řeč.

Na přelomu jara a léta 2019 tedy diskuse o budoucnosti pobrexitové EU-27 ve své bídě skončila. Unie zůstala pevně ve vyjetých kolejích na svém centralistickém a levicovém kursu. Po uvedených kolejích ve sledovaném období urazila zase další kus cesty. Žádné reformy směrem k rozvolnění se nekonaly a ani nebyly přislíbeny. Pokud se vrátíme k modelovým reformním opatřením, o kterých jsme mluvili na začátku, vidíme, že se neuplatnilo ani jedno z nich.

Druhy reformních opatřeníPočet případů
Pravomoci, které by měly být Unii odňaty 0
Nahrazení většinového hlasování jednomyslností 0
Oblasti, kde by činnost Unie měla být utlumena 0
Právní předpisy EU, které by měly být zrušeny bez náhrady 0
Orgány (posty, agentury) EU, které by měly být zrušeny 0
Nové nástroje v rukou členských států umožňující zablokování či ztížení přijetí problematických iniciativ 0

Nad těmito chmurnými výsledky jsem tehdy zdůrazňoval, že není namístě hovořit byť jen o perestrojce. Nešlo o žádnou přestavbu ve stylu osmdesátých let, nýbrž o přístavbu dalších pater ve stejném stylu.

Mohlo to skončit jinak? Ve zpětném pohledu se ukazuje, že těžko. Úskalí bylo v tom, že proces byl zcela v režii těch, kteří Unii do krizové situace dostali, a jejich ideových souputníků. Očekávat od Junckera, Timmermanse, Merkelové, Macrona a dalších svěží reformy, to jde hodně za hranice představivosti. Není tak divu, že jednotlivé kroky podniknuté ve sledovaném období byly především názornou demonstrací a potvrzením hluboké moudrosti obsažené ve rčení starého psa novým kouskům nenaučíš. Žádný alternativní projekt ze strany zastánců svébytnosti národních států předložen nebyl.

Zelený úděl

Mohlo to skončit u zachování starých pořádků, jenže neskončilo. V samém závěru procesu reflexe problesklo téma, které následně v posledních předbrexitových měsících naprosto opanovalo prostor. Jde o požadavek, aby EU do roku 2050 dosáhla tzv. klimatické neutrality. Klimatická neboli uhlíková neutralita by měla znamenat, že emise skleníkových plynů budou sníženy téměř k nule, přičemž veškeré zbývající budou vstřebány.

Nastolení této otázky souviselo s novou vlnou klimatického alarmismu, která se počínaje rokem 2018 vzedmula na celém Západě. Tehdy nastala — vypůjčím-li si slova Jiřího Weigla — „exaltovaná hysterie, jejímž symbolem je švédská školačka Greta Thunbergová“. Jedna neuvěřitelná zpráva začala překonávat druhou. Svět kolem nás se ponořil do surrealistické změti výkřiků o uhlíkové stopě, nerození dětí, nelétání letadlem, nejedení hovězího, klimatickém žalu, nebo pátcích pro budoucnost.

Diskuse o směřování ke klimatické neutralitě EU k polovině století se začala rozbíhat v roce 2018 a naplno pak v první polovině roku 2019. Téma prosazovala nejprve Komise, Evropský parlament a některé členské státy. Tábor klimatických alarmistů mezi členskými státy postupně zesílil tak, že se tento záměr dostal do strategické agendy přijaté v červnu 2019 na samém konci cesty do Sibiu. Zatím šlo jen o politickou proklamaci bez konkrétního termínu, protože čtveřice členských států — Polsko, Česká republika, Maďarsko a Estonsko — se odmítala zavázat k horizontu 2050. Tyto zdrženlivé země s výjimkou Polska ovšem brzy stáhly ocasy a v prosinci 2019 pak Evropská rada potvrdilacíl dosáhnout do roku 2050 klimaticky neutrální EU“ s tím, že jeden členský stát (Polsko) není v této fázi s to se k plnění tohoto cíle ze své strany zavázat a Evropská rada se k této otázce vrátí v červnu 2020.

V mezidobí nastoupila nová Komise v čele s Ursulou von der Leyenovou. Klima se stalo prioritou číslo 1. Von der Leyenová už ve svém kandidátském projevu v červenci 2019 oznámila, že navrhne nový Zelený úděl pro Evropu (European Green Deal) jakožto unijní předpis, kterým bude cíl dosažení klimatické neutrality k roku 2050 právně zakotven. Uvedla k tomu: „Bude to znamenat změnu. Přispět bude muset každý z nás, každé odvětví, od letectví až po námořní dopravu. Jeden každý z nás bude muset změnit způsob, jak cestuje a žije. Emise musí stát tolik, aby to změnilo naše chování.“

Prvotní nástin Zeleného údělu pak Komise předložila v prosinci 2019. Oproti původním vyjádřením von der Leyenové nejde o návrh jednoho předpisu, ale o mnohem širší soubor opatření. Podle Komise má EU „kolektivní povinnost transformovat svou ekonomiku a společnost, aby se dostaly na udržitelnější dráhu“. Unie má být přeměněna na „spravedlivou a prosperující společnost s moderní a konkurenceschopnou ekonomikou efektivně využívající zdroje, která v roce 2050 nebude produkovat žádné emise skleníkových plynů a ve které bude hospodářský růst oddělen od využívání zdrojů“.

Komise předpokládá přijetí souboru „hluboce transformativních politik“. Je prý třeba „změnit politiky v oblasti dodávek čisté energie v rámci celé ekonomiky, v oblastech průmyslu, výroby a spotřeby, rozsáhlé infrastruktury, dopravy, potravin a zemědělství, stavebnictví, zdanění a sociálního zabezpečení“. Veškeré činnosti a politiky EU budou muset přispívat k cílům Zeleného údělu.

Zelený úděl vnímám jako vůbec nejvíce neblahou iniciativu, která doposud vzešla z prostředí unijních institucí. Překoná euroústavu, respektive Lisabonskou smlouvu, překoná euroval, fiskální pakt i migrační kvóty. Tentokrát nejde „pouze“ o další posilování bruselského centra na úkor členských států, o sdílení problémů nebo o nebezpečný dílčí exces. Zelený úděl je zamýšlen jako soubor dlouhodobých všezahrnujících a všeprostupujících opatření, která mají ekonomiku a společnost zcela podřídit diktátu jedné ideologie. Jde o hloubkovou proměnu reality kolem nás, která nemá být dána spontánním vývojem, ale nařízena a uměle organizována shora. Jde o projev nepokorných ambic řídit společnost do nejmenších detailů, převychovávat ji ke svému obrazu.

Pokud by byla ona „transformace“ uskutečněna, přinese a) dávno nevídané sešněrování a ideologické podmanění hospodářství, které povede k jeho zmaru i k dalšímu prohlubování zaostávání EU za dynamickými ekonomikami jiných koutů světa, b) masivní omezení svobody, c) odstranění zbytků suverenity členských států a d) astronomické náklady. Můžeme se obávat masivní indoktrinace, manipulace, vytváření a zneužívání atmosféry strachu, všudypřítomného sledování a kontroly našeho chování.

Jaroslav Bašta trefně připodobnil Zelený úděl k čínskému Velkému skoku vpřed z konce padesátých a začátku šedesátých let minulého století, který přinesl hospodářskou katastrofu. Všímá si, že „jde také o ideologicky motivovanou špatně připravenou modernizační politiku. Míra škod bude přímo úměrná tvrdosti při jejím prosazování. Zatím naštěstí chybí ten Velký kormidelník, protože Ursula von der Leyen ani Frans Timmermans nevypadají, že by tuto roli zvládli.“

Boj za lepší Unii nekončí

Před bezmála čtyřmi roky se Britové rozhodli postavit se na vlastní nohy. Unii tím dali silný podnět k zamyšlení a k přehodnocení dlouhodobého směřování a způsobů. V okamžiku, kdy do jejich odchodu zbývá pár hodin, cítíme, že tento impuls zůstal nevyslyšen a že jedna velká šance na pozitivní obrat v evropské integraci byla promarněna.

Ostrovanům popřejme hodně štěstí, odvahy a vytrvalosti na jejich nesnadné cestě. Totéž popřejme i sami sobě. Jedna kapitola skončila, boj za smysluplné uspořádání Unie však nekončí a nikdy ho nesmíme vzdát. Nepřestávejme usilovat o návrat zdravého rozumu, původních skutečných hodnot, pokory, umírněnosti, respektu ke svébytnosti členských států a uvědomění si, že integrace není cílem sama o sobě.

Píše pan Tomáš Břicháček na blog.idnes.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 200 × | Prestiž Q1: 8,51

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 2 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Jozef

Autor si na svojom blogu píše, čo chce. Avšak seriozny politologický web by mal prinášať texty s jasnými formuláciami, s jasne definovanými pojmami, bez básnických a emotívnych výrazov.
"cesta do Sibiu ... kajícnou cestou do Canossy, ...do nových výšin...pár tahů štětcem na obrazu, ... jen oživili barvy, ...nepřehlédnutelná zelená kaňka ... surrealistické změti výkřiků...klimatickém žalu...konci cesty do Sibiu. ...stáhly ocasy .."
Dnešná doba, a šialené smerovanie ľudstva si zaslúžia seriozne ale tvrdé a jasné slová.

Starej Blbec Z Vesnice

Hm. A kde že máte vy svůj serózní politologický web, abych se podíval, jaká jasná a tvrdá slova tam máte napsaná???
A pokud žádný web nemáte, tak si nechte takové kritiky od cesty. Kritizovat dovede každý Jouda. Nejvíce ti, co hrozně dobře vědí, jak něco mají dělat druzí. Mně se tento web líbí přesně tím, čím je: sbírkou zajímavých článků.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top