Štítky článku: •  

Blbci a Šílenci

V našem věku globalizmu se protežují hlavně kolektivistické teorie o organizaci a vývoji společnosti, jako například marxizmus. Individuální svobodná vůle se globalizmu-kolektivizmu vůbec nehodí do krámu a je soustavně upozadňována. Proto také není náhodou, že následkem kolektivistických teorií a praktik byla a je spousta individuálního lidského utrpení.

Legitimní otázka ovšem zůstává, k čemu je vlastně globalizmus-kolektivizmus dobrý, když jeho výslednicí je individuální lidské utrpení? Proč ho tedy podporovat?

Tato stať nabízí alternativní pohled na organizaci společnosti, jakožto souhrn individuálních lidských vlastností většiny svých členů.

Blbci

Je bezesporné, že blbci mezi námi existují. Vzhledem k tomu, že jde v podstatě o smutné postižení, není ale slušné si na ně ukazovat. Tudíž ani já zde nebudu nikoho jmenovat.

Nicméně, statisticky vzato, blbci tvoří většinu společnosti. Blbec je obvykle ten poslední, kdo by si přiznal svůj omyl, nebo si uvědomil svoji blbost. Vysokoškolské tituly, obzvlášť v dnešní době globálního oblbování, bohužel neposkytují žádnou imunitu proti tomuto jevu. Často spíš dodávají svým nositelům aroganci a v posluchárnách odposlouchanou munici k utvrzování se v mylném kolektivním postoji.

Naštěstí vědci dokázali, že blbec se dá celkem snadno poznat podle svých tak zvaných druhotných znaků. Blbec svoji blbost sice nikdy nepřizná, ani sám sobě, nicméně podvědomě vyciťuje, že kdyby musel někdy o něčem samostatně rozhodovat, tak by to krutě podělal.

Tudíž hlavní znak blbce je, že je vždy nadšeným zastáncem a podporovatelem všech druhů příkazů a centralizovaného komandování. Odkud to komandování kdy přichází a jakého je přesně druhu je nepodstatné. V tomto převládajícím druhu organizace lidské společnosti (mocenské centralizaci) se někdo nabídl rozhodovat za blbce a tím z nich sňal onu hroznou zodpovědnost a nebezpečí. Blbci tyto ‚dobrovolníky‘ za to oslavují a milují.

Šílenci

Šílenci jsou oněmi dobrovolníky. Jsou chytří ve svůj prospěch, což je odlišuje od blbců. Šílenců je podstatně méně. Jsou dostatečně inteligentní na to si uvědomit, že blbci je potřebují k výše zmíněnému účelu a využít toho. Šílenci se tudíž více než ochotně nabízejí blbcům prokázat tuto službu.

Ti extrémně šílení dokonce i věří, že jsou jakási geniální elita a že budou tím komandováním konat nějaké obecné dobro. Adorace blbců je v tomto sebeklamu utvrzuje. Až do toho bodu, kdy objektivní faktory šílené centralizované organizace vedou ke krachu, po němž celý cyklus začíná znovu.

Těch několik málo šílenců kteří nějakým nedopatřením zabloudili z vysoké politiky do ústavů pro duševně choré vám potvrdí, že jsou opravdu Napoleon, atp.

Šílenci mají jednu obrovskou výhodu v politice, tj. v získávání davů blbců na svoji stranu. Tou výhodou je neotřesitelná sebejistota a víra, že mají absolutní pravdu. Je celkem jedno o čem řeční a za kterou říši kdy bojují, ale důležité je, že to činí s naprostým přesvědčením. Poněvadž přesvědčení je nakažlivé a je základem účinného přesvědčování. Blbci, kteří se předem rozhodli svoje rozhodování někomu předat, se milerádi nechávají přesvědčit o tom, že vše předali géniovi, který pro ně a za ně udělá skvělé věci.

Řešení?

Navzdory výše uvedenému je asi dobré se snažit si udržovat jistou míru optimismu. Třeba je možné vliv aliance blbců a šílenců, když už ne zcela vymýtit, tak alespoň prakticky omezit.

Vést děti k zodpovědnému rozhodování, od menších věcí k větším, úměrně k jejich věku. Zodpovědné znamená ochotu přijmout následky svého rozhodování, ať už pozitivní či negativní.

Zavádět ve společnosti co nejvíce prvků individuálního rozhodování. Šířit povědomí o tom, že kolektivní rozhodování by mělo být výslednicí individuálního rozhodování.

Závěr

Předávání rozhodování jako horké brambory z jednotlivců na zastupitele, ze zastupitelů na partaj, z partaje na vládu, z vlády na nadnárodní nezvolenou komisi, je prostě celé špatně. Protože všichni v tom štafetovém řetězci selhali: vyhnuli se vlastnímu rozhodování a zodpovědnosti za ně a všichni na to doplatí.

Libor Špaček, Brisbane, Australia

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 517 × | Prestiž Q1: 17,94

+44 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 3 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Vojtěch Běhunčík

Článek je pěkný, nicméně musíme rozlišovat kolektivizmus a spolupráci v kolektivu.
Sebevětší individualita dnes není schopna samostatné existence (pominu pustý ostrov) bez toho, aby přicházela do interakce s jinými jedinci a spolupracovala s nimi. Míra schopnosti úspěšné spolupráce závisí na sociální inteligenci.
Neznám případ, kdy se někdo nabídl "rozhodovat za blbce a tím z nich sejmout onu hroznou zodpovědnost a nebezpečí". Běžně v pracovním kolektivu deleguji pravomoci běžné agendy na své podřízené (a nezatěžuji je jinými úkoly) - ale zároveň za jejich jednání nesu odpovědnost.
Problém je spíše v tom, že jedinci na vrcholu rozhodovací pyramidy se stávají psychopaticky na své moci závislí a nechtějí se o ni s nikým dělit. Tomu by měly zabránit systémové pojistky ve společnosti (možnosti odvolání a zbavení funkce), což však ne vždy funguje.

Psychopaté:
http://www.janyr.eu/index.php/starsi-texty/50-psychopate

Portrét psychopata:
http://blog.aktualne.cz/blogy/radkin-honzak.php?itemid=17940

Psychopati mezi námi:
https://www.idnes.cz/onadnes/vztahy-sex/psychopati-mezi-nami-politici-lekari-i-soudci-chteji-moc-i-obdiv.A170418_131323_vztahy-sex_jup

Vojtěch Běhunčík

Ještě k té "spolupráci v kolektivu."
Nelze sestavit funkční tým ze samých individualit. Ti lidé jsou dobří, každý sám o sobě je vynikající, ale nebudou navzájem spolupracovat ...

Libor Špaček

Ano, jistě, však proti spolupráci já nic nemám. Jen si nemyslím, že je k ní vždy nutná apriori daná "rozhodovací pyramida".

Cíle firmy jsou celkem jasně definovatelné, ale ohledně cílů společnosti se vede hodně debat, existují hodně protichůdné názory, včetně žádných cílů. V podstatě jediní, kteří si myslí, že určitě ví jak na to, jsou ti šílenci. Takže asi pro společnost je většinová dohoda lepší.

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top