Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Nikdo to za nás nezařídí

Pořád doufáme na příchod nějakého spasitele. Někoho zázračného, kdo vztažením ruky zacelí rány a vyléčí smrtelné nemoci společnosti. Myslím tím společenský marasmus, ztrátu pokory a mravnosti. Obecnou krizi morální i duchovní.

Bez morálky v lidech je nutno gradovat represi, protože chybějící duševní a mravní hodnoty musí suplovat strach. Utahování šroubů.

Zákony ale samy o sobě nic neřeší. Po Masarykovi nám zbylo heslo: „Nebát se a nekrást“. Jenže my se právem bojíme každého dalšího vládního rozhodnutí, a když máme příležitost, krademe.

Lidé jsou velmi unavení. Chtěli by zpět jednoduchost. Přehledný, pochopitelný svět. A když jej nenajdou ve svém mravním étosu, hledají jinde. V marxismu, nacionálním socialismu, nebo třeba v radikálním klerikalismu.

Už jsem o tom psal: elity národa, vzory, jsme si zničili, nebo je vyhnali do potupné emigrace. Buď skutečné, nebo vnitřní. Od koho máme odkoukávat, jak se slušný člověk chová? Od Řebíčka? Koženého? Standy Grosse? Nebo snad od pana presidenta?

Jen v několika obdobích našeho státu lid masově ctil své představitele. Pan president Masaryk, bez ochranky, vsedal na koně a jel, kam jej srdce táhlo. A každý, kdo jej uviděl, jej s úctou zdravil a po zbytek života vzpomínal a vyprávěl vnukům, že osobně mluvil přímo s Panem presidentem.

Podobné období nastalo v krátkém jarním poločase osmašedesátého roku, kdy se pokusila vládnoucí strana reformovat nereformovatelné. Lid vnímal vládu jako svoji, Dubček se chodil koupat na veřejnou plovárnu, nebo se prostě na rozhovor do rozhlasu přivezl sám, bez vládního šoféra. Podpisem Moskevských protokolů však o tuto důvěru přes noc přišel. Nejen on.

Když se pokusil jít mezi lidi na plovárnu Topolánek, dostal do kebule šutrem. I řadě dalších bych dnes radil nechodit na plovárnu bez dvaceti goril.

Neumím si na veřejné plovárně, v plavkách, mezi svým lidem, představit ani Gustáva Husáka, ani Václava Klause, ani Miroslava Kalouska, ani předlouhý výčet dalších.

Geniálně to uměl vystihnout obrazem Karel Kryl: „Na rohu ulice vrah o morálce káže…

Ale nemůžeme doufat, že kdokoliv z mocných se jednoho rána probudí a řekne si: „proboha, co jsem to dělal?“ A začne být jiným, lepším člověkem. Všem těmto mocným jde stále jen o to machiavellistické: mít moc. Úplně stejné to bylo s komunistickou mocí, stejné je to se současnou „demokratickou“ mocí. Co nejdéle si užívat žranic, luxusního chlastu, výletů do celého světa, ale hlavně moci. V plné nahotě ukazoval toto okázalé pohrdání lidmi ve své buranské hlouposti Jiří Paroubek.

Abych nebyl nařčen z nekonstruktivního postoje, nebo nihilismu, je třeba:

Moc se sama nikdy dobrovolně nevzdá, nikdo to za nás nezařídí. My musíme. My sami, s vědomím odpovědnosti a důsledků za tato rozhodnutí, vlastní silou:

  1. Odebrat moc z rukou současných politiků, rozličných zájmových anátlakových skupin.
  2. Pokud vůbec zastupitelská demokracie, pak s tvrdými kontrolními mechanismy, nejen formou rychlého právního postihu politických a byrokratických viníků, ale i jejich nekompromisním ekonomickým postihem – zbabraný kšeft za miliardu? Platíš miliardu. Nemáš? Tak do lochu. Vhodné měřítko by mohlo být 1 milión = 1 rok.
  3. Důsledné oddělení výkonné, soudní a zákonodárné moci.

    1. Nové zákony pouze se souhlasem kvalifikované většiny lidu, jinak žádný nový zákon.
    2. Moc soudní podléhající veřejné kontrole. Lépe: své soudce by si měl volit lid odvozeně od jejich osobního mravního fundamentu a důvěry v jejich zdravý selský rozum. Nikdy na doživotí, nikdy svévolí jiného pilíře moci. Opakovaně tvrdím: porotní soudy z namátkově vybraných občanů jsou lepší – soudce pouze dozírá na zákonnost procesu a signuje rozhodnutí poroty.
    3. Výkonná moc nesmí učinit nic, co není v zájmu drtivé většiny lidu – což v důsledku povede k tomu, že se stane se vším svým aparátem zbytečnou, až na několik výjimek.

Jiří Gruša vyslovil: „Demokracie nemůže předstírat lepší lid, než má.“ Já bych se to pokusil korigovat výrokem: „Dokažme sobě i jim, že v sobě máme více slušnosti, cti a mravů, než většina z nich“.

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 940 × | Prestiž Q1: 22,40

+66 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Nikdo to za nás nezařídí

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top