Štítky článku: •  

EU je urážkou demokracie a měla by být rozpuštěna

Často přirovnávám Evropskou unii ke kartelové dohodě — kartelu, který tvoří vlády zaměstnané nekonečným konspirováním proti vlastním voličům a parlamentům. Tuto analýzu nejednou dramaticky potvrdila Lisabonská smlouva, která nahrazuje nefunkční „ústavu“, odmítnutou ještě v roce 2005 francouzským i nizozemským referendem.

jean-omer-marie-gabriel-monnet.jpg (14,564 kiB)
Jean Omer Marie Gabriel Monnet

Ačkoliv se dnes velká část euroskeptických výpadů soustřeďuje na předimenzovanou moc nevolené Evropské komise — která opravdu generuje příliš mnoho zákonů a má institucionální zájem na znásobení vlastní moci — mnozí euroskeptici jakoby neviděli, že sama evropská integrace zásadním způsobem posiluje moc národních vlád nad vlastními národními parlamenty. Jelikož zákony v Evropské unii produkuje Rada ministrů, tedy komise dvaceti sedmi ministrů, kteří mají na starosti oblast, o níž se hlasuje, evropská integrace v zásadě znamená, že vládám se do rukou dostávají obsáhlé zákonodárné pravomoci.

To je, samozřejmě, neslučitelné se zásadou oddělení pilířů moci ve státě. Podle této zásady musí být totiž výkonná moc (vláda) oddělena od moci zákonodárné (národní parlament), které by se měla zároveň zodpovídat a samozřejmě, obě by měly být odděleny od soudní moci. Právě v diktatuře platí, že vý­kon­ná moc takto omezena není, a to je i případ Evropské unie.

EU totiž představuje dramatický a nepřestávající transfer zákonodárné moci směrem od národních zákonodárců k představitelům národní výkonné moci (zasedajícím v Radě ministrů). Dalo by se to označit i za „permanentní puč“, pokud si půjčíme výraz, který použil v roce 1965 François Mitterrand při kritice pravomocí Páté republiky — dávno předtím, než jej sám s radostí přijal. Skutečnost, že Rada ministrů, tedy zákonodárný orgán EU, zasedá i hlasuje výhradně tajně, ještě jasněji odhaluje antidemokratický charakter evropského konstruktu.

Právě z tohoto prostého důvodu podporují všichni politici z establishmentu, levicoví i pravicoví, Evropskou unii. Zvyšuje jejich vlastní moc a rozšiřuje jim manévrovací prostor. Je mnohem jednodušší přijímat zákony na klidném tajném zasedání dvaceti sedmi kolegů, než dělat totéž v rozhádaném parlamentu, kde obvykle útočí opozice. Je mnohem pohodlnější trochu si zahandlovat s podobně naladěnými politiky z jiných zemí, než argumentovat před kritickou veřejností. Je mnohem lepší odhlasovat nepopulární zákon a pak svalit vinu na „Evropu“.

Dlouhé desetiletí toto spiknutí fungovalo zejména proto, že Evropa přijala takzvanou Monnetovu metodu. Monnetova metoda, pojmenovaná po bystrém, i když marnivém zakladateli Evropského společenství Jeanu Monnetovi, spočívá v tom, že se potichu odčerpává moc národních parlamentů. Dělá se to tak, že se předstírá, že pravomoci, které se parlamentům odebírají, nejsou politické: technické záležitosti jako uhlí a ocel, společný trh a jednotná měna. Dojem, že odevzdané pravomoci jsou jen technického charakteru, ještě posiluje skutečnost, že jejich přesun se obvykle provádí prostřednictvím smluv a ty jsou napsány jazykem, kterému nikdo nerozumí.

valery-giscard-destaing-1978.jpg (17,035 kiB)
Valéry Giscard d'Estaing

Od tohoto principu se EU odklonila jen dvakrát a dvakrát to pro ni dopadlo špatně. Poprvé to bylo po podpisu Maastrichtské smlouvy v prosinci 1991. Ta smlouva byla koncipována jako geopolitický výměnný obchod: byla odplatou za sjednocení Německa: Francie souhlasilo se znovusjednocením Ně­mec­ka jen s podmínkou, že se Němci vzdají hegemonie své marky ve prospěch eura. Jinými slovy, byl to velký politický projekt, který se jako takový i prezentoval voličům. Voličům se navíc zdůrazňovalo, že jde o velký krok ke všeobecnému sjednocení Evropy. Dánští voliči smlouvu v červnu 1992 odmítli. Francouzi reagovali prohlášením, že i oni uspořádají o smlouvě referendum, které ji ještě v září téhož roku téměř odmítlo (jen 51 procent hlasů bylo pro smlouvu). Dánové byli v roce 1993 znovu donuceni k hlasování, a tak EUROPROJEKT prošel, byť jen o vlásek.

Podruhé Evropa ohlásila velký politický projekt, když sepsala ústavu. Ačkoliv se lidé o detaily zákona o smlouvě pramálo zajímali, samo slovo „ústava“ politicky zarezonovalo. Upozornilo na federální záměr EU, do té doby zamaskovaný Monnetovou metodou. Lidé porozuměli, že by to znamenalo odebrání moci jejich vlastním národním státům, ale zároveň konečně mohli odevzdat ostatní své obavy do rukou EU — zejména obavu z nadměrné deregulace, z konkurence levných pracovních sil ve východní Evropě a samozřejmě, obavu z předpokládané imigrační vlny z Turecka, pokud by se Turecko stalo členem EU.

Voliči ve Francii a Nizozemsku, dvou zakladatelských státech Unie, na­vr­ho­va­nou ústavu odmítli.

Výsledkem tohoto odmítnutí bylo, že nyní se lídři Evropy rozhodli zcela odvrhnout bláznivý flirt s demokracií a vrátit se k ověřené metodě zavřených dveří. Neohlásili žádný velký politický projekt jazykem, kterému by většina lidí porozuměla. Lisabonská smlouva se přesně vrátila ke staré metodě: tvoří ji jen dodatky k předchozím smlouvám. Jejímu textu prostě není možné porozumět. Odkud však víme, že je to tak schválně? Víme to, protože nám to řekl sám autor nefunkční ústavy, francouzský exprezident Valéry Giscard d'Estaing. V článku uveřejněném v Le Monde Giscard napsal, že novou smlouvu zkomponovali „právníci“, kteří vzali obsah staré ústavy a jen ho přeformulovali, udělali z něj dodatky ke stávajícím smlouvám.

Co je cílem tohoto elegantního tahu? Především to, abychom unikli povinnosti uspořádat referendum, a to se stane tak, že se články rozdělí a odstraní se z nich ústavní jazyk.

„Jak říkám, EU je kartelem vlád a je to jejich spiknutí proti vlastním voličům. Je urážkou demokracie a měla by být rozpuštěna.“

Zdroj: John Laughland, britský novinář, The Brussels Journal, 7. 7. 2015

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 002 × | Prestiž Q1: 6,28

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top