Štítky článku: •  

Malilinkatá tečka

Následujících 10 minut čtení vám může změnit život, tak čtěte prosím pozorně…

small-kulicky.jpg (12,181 kiB)
Malá skupinka — detail

Bylo, nebylo, byla jednou jedna krásná zemička v srdci Evropy, ve které žilo 5 000 000 lidí různého povolání, různé barvy pleti, s různými zájmy a různou vírou. Těmto lidem se žilo dobře dost dlouho, až se jednoho dne objevilo pár desítek lidí. Těchto pár desítek lidí řeklo této mase pěti milionů lidí: „Odteď nám budete dávat určitou část ze všeho, co vyděláte“.

Příběh o malilinké tečce

Před pokračováním si pro lepší představu nejprve na následujícím obrázku znázorníme, jaké velikosti zhruba představují tři subjekty ve společnosti, o kterých budu psát.

 

big-kulicky.jpg (89,716 kiB)
Poměr skupin — měřítko

Na to se jich tato obrovská masa lidí zeptala: „Och, skutečně vám musíme platit část z toho, co vyděláme?“

Na což těch pár desítek odvětilo „Ano, musíte!“

Na což masa rezignovaně odpověděla: „No, tak to vypadá, že musíme…

Ale jeden neposlušný se z té obrovské masy najednou zeptal: „A co když platit nebudeme?

To se těm pár desítkám vůbec nelíbilo a odpověděly na to: „Jestliže platit nebudete, pošleme za vámi naše vymahače, kteří to z vás vytlučou!“

Masa lidí se najednou lekla a řekla: „Ne, prosím, nikoho neposílejte, budeme všechno platit!“

Utekl nějaký čas a tato malá skupinka pár desítek lidí řekla obrovské mase: „Nyní chceme více z toho, co vyděláváte!“

Toto se po určitém čase opakovalo znovu a znovu a znovu, až většina z této obrovské masy lidí platila této malilinké skupince až polovinu svého příjmu.

A pokaždé, když se masa ozvala: „Máme to těžké, pracujeme od rána do večera a polovinu výdělku dáváme vám, to se nám nelíbí!,“ odvětila skupinka znovu: „Ano musíte, protože jinak na vás pošleme naše vymahače, kteří to z vás vytlučou!

Masa lidí se znovu lekla a od té doby platí té malé skupince velké miliardy každý rok. Tato skupinka je utrácí například na války s jinými zeměmi, pro své známé a kamarády, nebo i na kupování si vlivu a poslušnosti v mase, dokonce i zaměstnáváním lidí z této masy a plno, plno jiných věcí.

Jedna část z masy se najednou ozve a říká skupince: „Nelíbí se nám válka, kterou vedete s jinou zemí za peníze, které vám dáváme! Skutečně za to musíme platit?

Skupinka znovu odpovídá: „Ano, musíte, požadujeme to. Chcete, abychom na vás poslali naše vymahače?“

Další část z masy se také ozve a říká: „Dáváte naše peníze nadnárodním korporacím a obrovským bankám a také lidem, kteří nechtějí pracovat. To se nám nelíbí!“

Na co skupinka odpovídá: „Váš názor nás nezajímá, MY rozhodneme, jak ty peníze utratíme! Vy prostě plaťte, neboť jinak …!“ a masa se ​​znovu lekla a byla zticha.

Ale po určitém čase jim znovu došla trpělivost a řekla skupince: „Už máme toho dost! Je třeba udělat ráznou změnu! Chceme vás vyměnit!

No a po obrovském úsilí, utracení množství peněz a času se jim to nakonec podařilo a tuto malou skupinku pár desítek lidí vyměnili za jinou, novou skupinku.

Masa lidí se ptá a doslova prosí novou skupinku: „Prosím, prosím, můžeme si nyní už konečně nechat naše peníze, nebo alespoň větší část z nich?

Na což nová skupinka odpovídá: „Je nám to velice líto, ale po dlouhých jednáních a analýzách expertů jsme došli k závěru, že to bohužel nebude možné. Musíte nám platit to, co jste dříve platili, případně ještě i o něco více než dosud.

Masa z toho byla zdrcená, ale uznala, že vlastně nemá na výběr, neboť musí poslouchat příkazy nové malé skupinky, neboť ta v opačném případě na ně pošle hrůzostrašné vymahače. „Jsme proti nim bezmocní, uděláme raději to, co říkají!,“ řekla si masa lidí a tak platila i nadále obrovské miliardy každý rok i nové skupince, a dále chudla a měla se hůř a hůře.

Taky, co jiného mohla masa lidí udělat? Měla na výběr? Jakou asi sílu mohla mít masa 5 000 000 lidí proti pár desítkám? Jak by si někdy v životě mohla obrovská masa pěti milionů lidí, byť jen v duchu na zlomek vteřiny pomyslet, že by mohla úspěšně odolat obrovské síle pár desítek lidí?

Nepřipadá vám tu něco zvláštního? Něco nelogického? Proč si obrovská masa 5 000 000 lidí myslí, že potřebuje povolení od pár desítek lidí na to, aby jim platila méně než dosud, nebo vůbec nic, nebo na to aby udělala cokoliv jiného?

Proč ta obrovská masa lidí rok co rok prosí tu malilinkatou skupinku o to, aby platili méně z toho, co vydělají? Fakt je ten, že obrovská masa lidí prostě skupinku poslouchá na slovo a plní poslušně její rozkazy. Čím to ale je a jak se to dá vysvětlit?

Zkusme se zeptat té malilinkaté skupinky.

Skupinka: „Nó, takže, je to takto. Pokud vám bereme část vašich příjmů a utrácíme je za věci, které se vám nelíbí, reprezentujeme vás! V podstatě nemáte právo si nechat vaše peníze, máte právo jen na to, abyste si vybrali, která malilinkatá skupinka rozhodne o tom, za co ty vaše peníze utratí. To v podstatě znamená, že jsme voleni vámi a vy tedy rozhodujete o tom, a tedy i souhlasíte s tím, abyste nám dávali vaše peníze. V podstatě my, skupinka, vám sloužíme, když utrácíme vaše peníze za věci, které se vám nelíbí. Takže byste nás měli uctívat a respektovat, za to že vás okrádáme, na to abychom vám pomohli, abychom vám sloužili a dělali věci, se kterými nesouhlasíte.

Tak a toto je konec příběhu. Pokud to někomu přece jen nedošlo, přesně takto fungují dnešní „vyspělé“ demokracie na světě. Díky tomuto příběhu si člověk může udělat představu o absurdnosti celého systému.

Daně

Výraz „daně“ a „výpalné“ jsou v principu synonyma. Vláda používá výraz daně, protože je to „politicky korektní“ výraz. Málokdo by asi souhlasil s tím, pokud by vláda otevřeně řekla: „Budete nám platit každý měsíc výpalné, jinak vás strčíme do basy.

Všichni platíme daně (tak, jak je nazvala malilinkatá skupinka) a připadá nám to jako naprosto přirozené. Je to kvůli tomu, že jsme vyrůstali v prostředí, kde to jinak ani nebylo a proto si většina z nás ani neumí reálně představit, jaké by to bylo, pokud bychom daně neplatili vůbec.

Dokonce je velký počet lidí, kteří se hrozí představy, co by se stalo, pokud bychom daně najednou přestali platit. Obávají se toho, že by se „zhroutil celý svět“, nastala by „anarchie“, nepokoje a občanská válka.

Lidé žijí v iluzi odmalička a jsou zvyklí na vládce, na někoho, kdo o nich a za ně rozhoduje. Pro lidi je to častokrát i pohodlnější a vůbec jim přitom nevadí, že jsou podstatně chudší a že ztrácejí možnost svobodné volby, která je nahrazována možností volby alternativ určených malou skupinkou, která si říká naše vláda, či jiným jejím orgánům nebo institucí.

Cár papíru

Navzdory dlouhé historii zdanění se dá říci, že v naší zemi tvoří základ celého systému jeden dokument. Slovenská ústava, jejíž výročí jsme si nedávno připomínali dokonce státním svátkem, je jen obyčejným cárem papíru. Je to cár papíru, který si pár jedinců z malé skupinky vymyslelo na to, aby mimo jiné, mohli beztrestně lidí obírat o jejich majetek a jejich příjmy. Je to dokument, pod který se podepsali z této skupinky dokonce jen DVA lidé, kteří svým podpisem potvrdili, že napsáním jednoho dokumentu mají morální právo obírat vás (5milionovou masu lidí) pravidelně a neomezeně dlouhou dobu o jimi libovolně určenou část vašeho majetku bez vašeho souhlasu, dokonce pokud budete odporovat a bránit se, tak i s použitím síly. (Nebo tam vidíte i váš podpis?)

„Dobrá ústava nemůže sama o sobě udělat národ spokojeným. Špatná ústava ho může udělat nešťastným. Ale jakákoliv ho činí nesvobodným.“

(Guy Carcassonne)

Ve druhé a neposlední řadě vám tento cár papíru dává laskavou možnost vybrat si mezi jimi určenými možnostmi způsobů vašeho jednání a nakládání s vaším majetkem.

Samozřejmě, aby to nebylo jen o tom, jsou v něm zakotveny i nějaké ty ochrany práv a svobod. Tato koncepce ale padá na tom, že naše přirozená práva (na život, svobodu, majetek) nemáme od této skupinky a jejího cáru papíru, ale z přirozenosti naší existence.

Navíc se tato „vládou, resp. státem daná práva“ přímo odvolávají na zákony, které je možné kdykoliv velmi jednoduše změnit. Pojem „stanoví zákon“ se nachází v tomto cáru papíru více než 60×. Ten kdo si tedy vytvořil tento cár papíru, který mu podle něj dává morální právo vás okrádat, vytvořil něco, co podal lidem paradoxně jako jejich ochranu, při které vás ale ochrání nejprve tím, že vás o nějakou část majetku a svobody sám připraví.

Je to jako chovat si v domě tygra. „Ó ano, včera sežral dvě moje děti a dnes mou levou ruku, ale tam venku někde jsou bezpochyby také nějací tygři … a co když mě zítra nějaký napadne!!?“

Aby placení daní nebylo možné nikým tak jednoduše změnit, tento cár papíru dokonce zabraňuje lidem o tomto tématu rozhodovat v přímém demokratickém referendu — tedy většinově. Ústava, tedy cár papíru, který si vymyslelo pár lidí z malé skupinky, říká, že ani více než polovina celé země, tedy obrovská masa 2,7 milionu lidí, nemůže změnit to, co si vymyslelo těchto pár lidí při tvorbě tohoto dokumentu.

Ještě jednou tedy — ústava je cár papíru, na který si nějací lidé napsali, že vás mají právo okrádat bez vašeho souhlasu.

Umíte si představit ještě někoho jiného, ​​kdo by udělal totéž? Umíte si představit vašeho souseda, který by přišel za vámi s papírem, na kterém by bylo napsáno „Mám dovoleno vás okrást!“? Na tohle samozřejmě nemá žádný člověk morální právo, což si i každý uvědomuje. Proč si pak myslíme, že má na to právo „vláda“?

„Vláda“ totiž také není žádná nadpozemská bytost, která by toto právo mohla na rozdíl od lidí mít. Vláda jsou také „jen“ lidé. Jak mohou tedy lidé něco, co nemají, předat jiným lidem? Samozřejmě nemohou!

Pokud by si i někdo dnes myslel, že kromě vlády to právo má, bylo by to už velmi těžko realizovatelné, protože vláda vybírá daně od masy lidí a paradoxně zpětně si část z nich kupuje (zaměstnává) na vlastní ochranu (policie, armáda, …).

Tedy reálně nemůže přijít někdo jiný, například váš soused, který by vám řekl: „Nemusíš už povinně platit státu, budeš povinně platit mně.“ Pravděpodobně byste ani nesouhlasili s tím, aby vás váš soused okrádal pouze na základě toho, že si na kus papíru napíše „Mám právo vás okrádat“, ale přesto s největší pravděpodobností patříte mezi drtivou většinu lidí v tomto státě, kteří tento systém ve kterém žijí, schvalují.

„Je to legální, protože si to tak přeji. Stát jsem já.“

(Ludvík XIV.)

S největší pravděpodobností patříte k lidem, kteří podvědomě, bez většího přemýšlení schvalují systém, kde na základě obyčejného cáru papíru, který si vymyslelo pár lidí z malé skupinky, vytvořili iluzi „ochránce který se o vás postará,“ jsou reálně okrádáni všichni bez jejich souhlasu a pod hrozbou síly.

Rovněž s největší pravděpodobností patříte k lidem, kteří nečinně přihlížejí s podvědomým souhlasem a bez přemýšlení, na zavírání lidí a zabavování majetku těm osobám, které odmítnou platit „vládě“ část svých příjmů bez jejich souhlasu, pouze na základě tohoto cáru papíru a úplně jste se ztotožnili s pojmem „daňový podvodník“.

Úplně jste se tedy ztotožnili se situací, že váš soused, váš známý, dokonce váš bratr, sestra, nebo otec, by byl „vládní“ mocí násilím odveden a zavřen na dlouhou dobu za mřížemi, jen za to, že odmítl odvádět proti své vůli část svého majetku někomu, kdo za ním přišel s cárem papíru.

Ano, je to nelegální, ale je to také nemorální?

„Nikdy nezapomeň, že vše, co udělal Hitler v Německu, bylo legální.“

(Martin Luther King)

Veřejný zájem resp. společenský konsensus

Představitelé z této malé skupinky (vlády) nám soustavně opakují slova jako „veřejný zájem“ nebo „společenský konsensus“, přičemž vysvětlení těchto pojmů by hledali asi jen velmi těžko.

Realita je dokonce až tak směšná, že ani jen v iluzi volby, kterou vytvořili pro nás, masu lidí, nemohli najít nadpoloviční (demokratickou) většinu, kterou by své jednání mohli hájit.

A tak v našem systému na „změnu špatné skupinky za dobrou“ zcela stačí, když k volebním urnám přijde a odvolí i jen ta malilinkatá skupinka. Systém je prostě proto takový, neboť v něm neexistuje alternativa. Neexistuje svoboda.

Iluze

Lidé neznají svět bez placení daní. Lidské smýšlení je natolik zdegenerované vládou kontrolovaným informačním tokem od jeho narození, že si neumí představit život bez placení daní. Standardní otázka běžného člověka k tomuto tématu je: „Kdo by stavěl silnice, chodníky, veřejné osvětlení?“ Přesto, že považujeme za zcela normálně postavit si cestu, chodník nebo osvětlení na soukromém pozemku, řekněme před vlastním domem. Proč si myslíme, že jiný člověk, ten který tvoří část malilinké skupinky, dokáže lépe naložit s naším majetkem a s našimi penězi, než my sami?

Závěr

Celý život, od našeho narození až po naši smrt žijeme v iluzi. Iluzi, kterou nám vytvořilo pár jedinců a kteří nás přesvědčili o tom, že jedině oni jsou ti, kteří vědí, jak správně naložit s naším majetkem, jedině oni jsou ti, kteří umějí stavět cesty, veřejné osvětlení nebo chodníky a že jedině oni jsou solidární natolik, aby pomohli našim bližním v nouzi.

V případě že se ale najde přece jen někdo, kdo této iluzi nevěří, vláda mu velmi ráda přiloží zbraň k hlavě a vysvětlí mu, jak se má chovat poslušný občan. Pěkně poslušně nadále platit výpalné, poslouchat rozkazy vládnoucích, na jejich základě se jim bez odporu podřizovat a věřit, že „everything is okay“. JKLM

PS: Pokud si myslíte, že toto je jen utopie a společnost založená na používání násilí je stále menší zlo a neexistuje lepší alternativa, přečtěte si rešerše „Demokracie — bůh, který selhal“ od strany 14. Pokud chcete vidět příklad bezstátní společnosti, která vydržela fungovat o 106 let déle, než celá existence USA, na rozdíl od nichž nebyla po celou dobu ani jednou ve válce (USA trvalo 80 let od založení, než se dostali do první občanské války) přečtěte si příběh o středověkém Islandu.


Použité zdroje:

  • Beware of tygr (Larken Rose)
  • The tiny dot (Larken Rose)
  • Taxation is robbery (Frank Chodorov)

Můj velký dík spoluautorům tohoto článku: Jánu Tralichovi, Filipu Vačkovi a Jakubu Hrušovskému

Autorem textu je pan Martin Bulák, překlad: redakce

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 2 395 × | Prestiž Q1: 9,98

+14 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top