Štítky článku: •  

Cestou k velkému cíli

Nedávno poskytl pan Klement Gottwald, šéf KSČ a naší vlády, jistému zahraničnímu novináři rozhovor, v němž prohlásil za možné a pravděpodobné, že naši komunisté dostanou v budoucích volbách jedenapadesát procent všech hlasů anebo absolutní většinu.

Kdo však zná naši politickou situaci, ten ví, že při regulérních, opravdu svobodných volbách a nezměněném stranickém systému nebudou si moci naši komunisté uhájit ani svou nynější pozici, natož získat nové hlasy. Proto si ze sebevědomého Gottwaldova projevu musíme domýšlet, že si naši komunisté v budoucích volbách zřejmě chtějí zajistit absolutní většinu nějakým vyšším manévrem, vymykajícím se demokratickým zásadám a zvyklostem.

Jak hodlají naši komunisté získat většinu voličů nebo větší procento hlasů, než jaké by jim náleželo podle politického smýšlení obyvatelstva, není pro nás žádným tajemstvím. Zejména když si povšimneme nepřirozeného vzrůstu komunistů v Maďarsku a v jiných státech východní Evropy, je nám jasné, že naši komunisté kalkulují pro budoucí volby s rozvrácením, nebo případně i přímo s rozpuštěním některé nynější strany. Pokusy o to se už u nás dělají.

Prvním byla zrádná dohoda sociální demokracie s KSČ, nezdařené dílo Fierlingrovo, které bylo naštěstí dík svému špatnému aranžmá a pevnému postoji většiny sociálních demokratů de facto hned po svém uveřejnění anulováno, i když ho výkonný výbor sociálnědemokratické strany dodatečně jednomyslně schválil, aby tak ušetřil svou stranu ještě větších zmatků a svého předsedu veřejné blamáže.

Jiným pokusem o násilný vzrůst KSČ je i politické zneužívání právě odhalených protistátních spiklenců na Slovensku. Komunisté především nesmyslně zveličují význam zmíněného spiknutí. S jakým zdarem a s jakým cílem se mohla osnovat protistátní činnost na Slovensku, sousedícím se SSSR a s Maďarskem, obsazeným sovětskou armádou? Kromě toho se naši komunisté snaží obvinit z organizování těchto protistátních činů i přímo Demokratickou stranu, jsouce si vědomi, že zdolat na Slovensku demokratickou většinu národa se jim legálně a normálně nepodaří.

Pro očistu slovenského života od zdiskreditovaných lidí, fašistických živlů a od všech ostatních nepřátel jednotného československého státu zajisté musí být každý rozumný člověk. Taková očista se však musí odlišovat od očisty, jakou z ní chtějí udělat komunisté, pokoušející se ji využít k odstranění a umlčení svých politických odpůrců. Jedině zaslepenci totiž může uniknout, že se komunisté zveličováním a zneužíváním odhaleného spiknutí na Slovensku snaží způsobit rozklad Demokratické strany, a dokonce sní o jejím rozpuštění.

Komunisté si jsou dobře vědomi, že absolutní, jedenapadesátiprocentní většinu by mohli získat jen rozrušením, pohlcením nebo rozpuštěním některé z dosavadních stran, a proto už teď zkoušejí, s kterou by mohli podle svého nejsnadněji zatočit. Snaží se o sloučení se stranou sociálnědemokratickou, chtějí si vymoci zákaz Demokratické strany a podobně, a kdyby se jim některý z těchto manévrů podařil, měli by už otevřenou cestu k nastolení své samovlády. Například po zničení Demokratické strany by lehko zúčtovali i s ostatními stranami. Národní socialisty by zřejmě obvinili z velezrádného spojení se Západem, neboť jak známo Rudé právo na ně v tomto smyslu útočí už teď, a lidová strana by se potom, zřejmě rozešla už dobrovolně sama.

Není sice známo, dokdy chtějí komunisté uvedeným způsobem zúčtovat se svými protivníky a zda mají v plánu likvidaci jiných stran do chystané pětiletky, nebo ještě za současné dvouletky, jisté však je:

Komunisté nepřestávají šířit domněnku, že dosavadní stranický systém v naší republice je pouze přechodným úkazem a že vývoj nezvratně míří k samovládě komunistické strany.

O tom, jak bychom za samovlády komunistů žili, není třeba se rozepisovat, neboť za okupace poznal každý na vlastní kůži, co znamená monopolní postavení jediné politické strany pro blaho národa. Komunisté by nejprve krvavě zúčtovali se všemi svými odpůrci a pochopitelný strach lidu z tohoto zúčtování je právě svádí a nutká, aby neustále důrazně hlásali, že se nakonec opravdu dostanou k svrchované moci.

Strach je zajisté nejpříhodnější podmínkou, jak získat duše pro věc komunismu, a proto naši komunisté nelení a své řady se snaží rozmnožit zastrašováním.

Vzhledem k tomu mají pro komunisty značný agitační význam třeba jen úvahy o možnosti splynutí sociální demokracie s KSČ.

Naši komunisté hrozí, právě tak jako kdysi henleinovci, že jednou přijde jejich den, a každý náznak, jak by k němu mohli konkrétně dospět, opravňuje k posilování těchto jejich fantazií.

Proto pokud prohlásil Gottwald v již zmíněném interview kromě jiného i to, že ke splynutí sociální demokracie s KSČ dojde a musí dojít, nelze v tom vidět nic víc než agitační zastrašovací frázi, jež má získávat pro KSČ nové duše z řad těch, jimž je bohužel holý život přece jen milejší než svoboda.

Zastrašování je vůbec jeden z nejzákladnějších komunistických agitačních prostředků a v čím nepříznivější situaci komunisté jsou, tím víc ho používají. Co komunisté nezvládnou kupováním duší a co nezmohou demokratickým soutěžením, snaží se vyzískat psychologickým terorem, válkou nervů.

I kdyby jejich šance byly sebeslabší, nikdy nepřestanou tvrdit, že se jednou musí zmocnit veškeré vlády, neboť vývoj jde doleva a podle jejich mínění nemůže tento vývoj skončit jinak než komunistickou diktaturou. Proto se, človíčku, ulekni, a ať děláš cokoli, neboj se Boha, ale komunistické diktatury, za níž se budou jako při posledním soudu přísně hodnotit všechny tvé činy.

Kdo se kdy otevřeně a tvrdošíjně postavil proti komunistům, měl by být za nastolené komunistické vlády, eufemisticky řečeno, smeten. Už teď vyhledávají naši komunisté kandelábry, na které by chtěli věšet, a podle známého pražského revolučního způsobu zřejmě i zaživa pálit své zapřisáhlé odpůrce. Takzvaní slušní komunisté sice tvrdí, že ani oni, ani nikdo jiný z exponovaných činitelů KSČ není pro popravy odpůrců, ale co prý se dá dělat proti rozběsněnému revolučnímu davu? Právě tak jako komunistická diktatura i její krvavá inaugurace jsou prý vývojovou nutností, proti níž je každý bezmocný.

Ze zkušenosti však víme, že není většího podvodu než mluvit o jakémsi vývoji, vůči němuž se nedá dělat nic jiného než nečinně přihlížet. Vždyť i dav, jímž komunisté tak často vyhrožují, jen oni rozdražďují k šílené nenávisti. Proto si musíme uvědomit, že kdyby se komunisté někdy domohli diktatury, záleželo by zcela na jejich vůli, zda by při ní tekla či netekla krev. Vždyť by bylo směšné připouštět, že masy lidu by se mohly vymknout z moci právě komunistům, kteří jsou tak dobrými organizátory ulice.

Komunisté se dívají na všeliký teror, zvěrstva atd. jako na nutné průvodní jevy nově se rodícího řádu. Zřejmě jen proto, že právě násilím, demagogií by byli schopni dostat se k svrchované moci a udržet si ji. Demokratickou cestou se v žádném případě nemohou zmocnit vlády, o čemž konečně ani nepochybují a nikdy nepochybovali.

Komunistické vítězství by se muselo uskutečňovat nejlstivějšími podvody, nejstrašnějším terorem a hekatombami mrtvých a naši komunisté s těmito zločiny proti civilizaci a lidstvu zcela počítají a nelekají se jich.

Vždyť to všechno — podle nich — stojí za velký cíl, jehož chtějí dosáhnout a který není ničím velkolepějším než získáním absolutní moci pro jedinou stranu, pro komunisty Kvůli takovému malichernému a samoúčelnému cíli mají tedy miliony lidí ztratit svobodu, právo na štěstí, lidskou důstojnost atd., a mnozí z nich dokonce i hlavu.

Vzhledem k vylíčené komunistické politice, při níž se komunisté neštítí žádné nelidskosti, je ovšem zapotřebí, aby se všechny ostatní demokratické strany pevně semkly proti vševládným snahám komunistické strany a aby tak znemožňovaly komunistům využívat machiavellistických metod k udržení a posílení jejich moci.

Neskrývaná snaha komunistů o diktaturu dodává tedy ostatním stranám v naší republice nejpodstatnější a společný program: boj proti pokusům komunistů uchvátit veškerou moc. Pokud se tedy nechceme vydat napospas komunistické hrůzovládě, po níž náš lid jistě netouží, je třeba, aby se všechny demokratické strany měly před komunisty stále na pozoru a aby se snad nedaly zlákat sobeckými zájmy k nápomoci komunistům v likvidaci některé z nich. Potom by už bylo pozdě bojovat o zachování demokracie v našem národě. Z tohoto hlediska je třeba posuzovat nynější špinění Demokratické strany komunistickým a takzvaným nadstranickým tiskem.

Jak jsme řekli, komunisté chtějí využít odhaleného spiknutí na Slovensku k rozleptání Demokratické strany, a v tom je třeba spatřovat nejen útok na Demokratickou stranu, ale také svrchované nebezpečí útoku na naši demokracii. Bojem proti Demokratické straně se komunisté snaží vyvrátit naše zřízení usilující o plnou demokracii, a kdo si to vykládá jinak, slouží jen komunistům a kope si sám hrob.

Komunisté nemají v budoucích volbách nejmenší vyhlídku získat nadpoloviční většinu, pokud nedopustíme, aby některou stranu pohltili nebo rozbili. Ve svobodných volbách a při kandidatuře všech dosavadních stran zaznamená KSČ naopak citelný úbytek hlasů, který bude nejpádnější odpovědí Čechů a Slováků na samovládné touhy našich komunistů.

Na své protihumánní, nelidské cestě za uchvácením veškeré moci bude a musí být komunistická strana poražena a musí se jí dokázat, že nemá jiné právo na existenci než jako jedna z více politických stran našeho státu, jako strana, bez níž jsme se obešli mnoho století, a nebýt naší geografické situace, obešli bychom se i teď a v budoucnosti.

Pokud o tom chceme komunisty přesvědčit, je potřebné, aby všechny strany svorně střežily a obhajovaly naši demokracii a aby už v zárodku odhalovaly a pranýřovaly každý pokus o vymanévrování demokracie z našeho politického života; takový pokus je třeba spatřovat v Gottwaldově prohlášení o nutnosti splynutí Československé sociální demokracie s nově internacionalizující Komunistickou stranou Československa.

Bohuslav Brouk, (Nové prúdy, 26. října 1947)

Tomáš Beran · pátek 23. listopadu 2018

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 249 × | Prestiž Q1: 8,39

+12 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top