Štítky článku: •  

StB před 30 lety a dnešní ohrožení

V sobotu 15. února 2020 uběhlo třicet let od vydání rozkazů ministra vnitra Richarda Sachera, kterými postavil mimo službu některé příslušníky Státní bezpečnosti.

Podle bývalého pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů Radka Schovánka z celkového počtu asi 13 500 příslušníků StB bylo tehdy postaveno mimo službu 5 317 lidí, jak uvedl poprvé pro Deník N.

Podle Pavla Žáčka, jak stojí v knize Biografický slovník náčelníků StB, v posledním roce existence tehdejší rozvědky působilo ve 35 zemích 38 legálních rezidentů, centrála v roce 1989 měla 1 028 tabulkových míst. A rozkazem ministra byla správa rozvědky transformována na Zpravodajskou službu. Útvary vnitřního zpravodajství byly zrušeny již 15. ledna 1990 a některé další byly sloučeny do Úřadu pro ochranu ústavy a demokracie. Podle téže knihy jen na správě pro sledování pracovalo v roce 1989 807 a na správě pro vnitřního nepřítele 207 zaměstnanců.

Z původních zaměstnanců SNB a StB se odhaduje, že u policie z nich dnes pracuje kolem osmi či devíti set, bohužel i ve vysokých funkcích. V rozvědce a kontrarozvědce jsou to jednotlivci. Všichni tito lidé jsou vydíratelní novou mocí i zahraničními službami, a proto představují bezpečnostní riziko. Lze si totiž dobře představit, že když tehdejší náměstek ministra vnitra generál Alois Lorenc pověřený řízením kontrarozvědných správ StB, nařídil koncem listopadu 1989 skartaci mnoha dokumentů, někteří estébáci složky důležitých lidí nezničili, aby mohli takovými osobami manipulovat. Jak známo jeden z bývalých příslušníků StB, Zdeněk Laube, byl do roku 2016 náměstkem policejního prezidenta, a nejspíš hlavně kvůli své minulosti bez velkého odporu provedl reorganizaci policie.

Ta v důsledku ochromila vyšetřování důležitých kauz, což musel nutně vědět. Navíc na to předem upozorňovali jak někteří policisté, tak hlavně státní zástupci. To je taky důvod, proč Radek Schovánek dnes hovoří o tom, že de facto někdejší StB nikdy zrušena nebyla.

Ale nejen existence lidí, kteří pracovali v dřívějších bezpečnostních složkách a zůstali v nových útvarech ministerstva vnitra a obrany, ale i existence bývalých příslušníků Státní bezpečnosti v byznysu a bankovnictví zapříčinila to, že étos normalizace přešel plynule do nového režimu, jak o tom hovoří politolog Jacques Rupnik. Dokazuje to i nedávno otevřené Muzeum StB v obci Ležáky na Lounsku, kde jen v okolí bylo registrováno 150 agentů StB, z nichž někteří dnes zastávají funkce v komunální politice.

Ale pakliže naši vrcholní politici nemyslí: bývalý prezident vyhledává pouze citáty, kterými se snaží podpořit svůj ideologický rastr, současný prezident se baví pochybnými tahy na politické šachovnici a lživými výroky, za které se nakonec musí omluvit stát a premiér jen opakuje jednoduchá marketingová hesla, nelze se divit tomu, kam jsme se dostali. Zřejmě víc než bývalí příslušníci státní bezpečnosti nás dnes ohrožuje absence myšlení, která je často maskována ekonomickými termíny. Mezi ně naše filozofka Tereza Matějčková zahrnuje i často skloňované slovo hodnoty, pokud není důkladně specifikováno a reflektováno.

(Psáno pro ČRo Plus)

Autor je novinář a spisovatel

Karel Hvížďala Blog.aktualne.cz


Pozn. red.: Patnáctého února 1990 vydal (ministr vnitra) Richard Sacher několik personálních rozkazů, které postavily mimo službu některé příslušníky Státní bezpečnosti. Pro tyto rozkazy se vžilo označení, že byla zrušena StB, což je pravda jen částečně.

Ve skutečnosti byly zrušeny jen operativní útvary, to znamená ty, které vedly svazky. Ale taky ne všechny. Z celkového počtu asi třinácti a půl tisíce příslušníků Státní bezpečnosti se rozkaz o postavení mimo službu týkal 5317 lidí, tedy ani ne poloviny všech příslušníků StB.

S odstupným odešli prakticky všichni. Měli na to nárok, pokud komise nebo ministr vnitra nerozhodli jinak. Pokud komise zjistila, že se podíleli například na nějakých významných akcích proti vnitřnímu nepříteli, mohl ministr rozhodnout o tom, aby odešli bez odstupného, protože porušili zákon.

A většinou si potom podávali žádost o to, aby jim výsluha byla přece jen přiznána. Neviděl jsem ale případ, kdy by toto rozhodnutí tehdejší ministr Ján Langoš změnil. Tohle jsou ale spíš výjimky. Drtivá většina odešla s výsluhami a pobírají důchody.

Ty, kteří byli postaveni mimo službu, prověřovaly prověrkové komise. Měly ale minimum informací. K dispozici dostaly pouze dotazník, ve kterém příslušníci museli vyplnit, na čem pracovali a jestli někdy porušili zákon. Někteří neodpovídali nebo si vymýšleli, že se na ničem nepodíleli. Součástí těch otázek bylo, jestli by činnost, kterou vykonávali, měla pokračovat dál. Většina z nich tvrdila, že ano. Například že by se dál měly kontrolovat zásilky, jestli se v nich neposílají valuty nebo drogy.

„Vadí mi ale, když jsou ve velitelských funkcích v policii. Dokonce jeden příslušník StB byl po revoluci náměstkem policejního prezidenta — Zdeněk Laube. A to je špatně. Nebo mi vadilo, když byl bývalý příslušník rozvědky Jiří Komorous náměstkem ministra vnitra. Myslím, že takoví lidé by neměli být ve velitelských funkcích,“ zdůraznil Schovánek.

StBáci, kteří sloužili demokratickému režimu, na tom neviděli nic špatného, protože k StB zpravidla už nevstupovali z ideových důvodů, ale aby mohli cestovat nebo si vylepšili postavení. Naproti tomu po únoru 1948 vstupovali do StB lidé, kteří chtěli upevnit režim a neváhali se zapojit do zvěrstev, která měl komunistický režim na svědomí.

Dnes Schovánka překvapuje, že Čechům nevadí premiérovo angažmá u StB. „Pro mě je to překvapivé. Před deseti lety by mě nenapadlo, že spolupracovník Státní bezpečnosti bude premiérem. Ale stejně tak by mě nenapadlo, že ze čtyř nejvyšších ústavních činitelů budou tři bývalí členové KSČ a čtvrtý bude proruský politik, který tam pravděpodobně nevstoupil jen proto, že byl mladý,“ konstatoval Schovánek. Premiér Babiš nicméně celkem třikrát vyhrál soudní řízení, kterým se proti spolupráci s StB brání.

Mám za to, že i 30 let po revoluci je třeba zkoumat minulost dnešních představitelů státu, protože žijeme v době, kdy je v módě relativizovat pravdu. Tomu je třeba se postavit. Protože žádná organizační složka StB nebyla hodná a relativně neškodná, jak se opakovaně snažil naznačovat právě Babiš. StB byla jen jedna, byla nebezpečná a anonymní, takže bylo těžké odhadnout, komu můžete věřit.

Kdybychom měli jejich osobní data a chuť do toho šťourat, mohli bychom se dozvědět, kolik těch lidí ještě žije a kolik jim je nyní. Ale kdo by to dělal? Zabýval se tím svého času Ústav pro studium totalitních režimů (ÚSTR), než ho Michal Uhl (syn rudé Anny Šabatové) na jaře 2013 zcela rozvrátil, protože nechtěli, aby se zabýval komunistickými svinstvy.

(Zdroje: PListy a Deník N)

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 180 × | Prestiž Q1: 7,31

+12 plus Známkuj článek minus –2

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top