Štítky článku: •  

Střípky (259)

⚜ Venezuela v nesnázích (Aston) ⚜⚜ Nezávislost ECB a bezmoc voličů (Helena Mallotová) ⚜⚜ O slovenských volbách trochu jinak (Petr Štěpánek) ⚜

Venezuela v nesnázích

Policejní komando vpadlo do úřadoven ministerstva práce, sebralo náměstka ministryně Baláče a jednoho dalšího muže a udělalo šťáru ve společnosti OKSystem. To není zpráva, která by zkušeného abonenta zpravodajství přiměla, aby přestal rozvážně žvýkat loupák máčený v kakau.

Byly jinší razie a vyklubala se z toho nezdaněná kabelka. Tentokrát ale se ozval premiér Babiš a obul se do Venezuely Maláčové za to, že situaci nezvládla. V podtextu čteme, že byla varována, věděla, že je cosi shnilého ve státě dánském, a nekonala, ačkoli jí Babiš poslal dle svých slov deset dopisů.

Babiš má obdivuhodnou vlastnost, společnou s vajglem v záchodové míse. Každé spláchnutí přežije a dokonce ho poposune výše. Začalo to vyhazovem z postu ministra financí a vzápětí vyhrál volby. Nedávný skandál kolem dálničních známek, předražená IT zakázka se zakamuflovaným fízlováním občanů — Babiš se objevil na protestním trucpodniku a bodoval. Teď zase zaboduje tím, že se na ministerstvu jeho vlády promenují policajti.

Žerty stranou. Je opravdu brzy něco hodnotit, jelikož o věci víme fakta tak kusá, že to ani nejsou fakta. Jen bylo divné, jak velkoryse Maláčová žonglovala se stamilióny právě v době, kdy skandál kolem elektronických dálničních známek vrcholil. První, co mě napadlo, bylo, že ta ženská nemá kus smyslu pro sebezáchovu.

A nemá. Teď prohlašuje, že s policií spolupracuje.

Aby ne.

Věštba: sociální demokracii skandál ublíží, Babišovi prospěje.

Na okraji skandálu se prokmitla zpráva, že Jaroslav Foldyna končí v ČSSD. Jako důvod uvedl, že se strana spojila se skupinou lidí, jež chce nahradit demokracii vládou nikým nevolených samozvaných elit. Což má pravdu, otázka ale zní, co dál. Totéž se dá říct o TOP 09 — a je komické, že tato strana ještě nedávno soupeřila s ODS o hegemonii na pravici. Foldyna neřekl, kam se teď vydá. Má blízko k Trikolóře Klause ml. Zatím se ale nezdá, že by spolu s ní udělal nějaké terno. Dostávalo se mu prostoru a tím i posluchačů, dokud zlobil v kdysi významné politické straně. Hrozí mu, že se ocitne mimo, v prostoru, kde je přezlobeno.

Aston


Nezávislost ECB a bezmoc voličů

Christine Lagarde končí s nezávislostí Evropské centrální banky. Tady tedy článek pana Ferdinanda Knausse, který byl před dvěma dny otištěn v Tichys Einblick:

Christine Lagarde není žádná vystudovaná bankéřka, je politička. A podle toho se také ve funkci prezidentky Evropské centrální banky (ECB) chová. Zpráva, kterou nechala 24. 2. 2020 zveřejnit, na první pohled vypadá jako jedna z mnoha obvyklých. Ale není tomu tak. Vyplývá z ní, že dochází k definitivnímu rozchodu se vším, co bylo při zakládání ECB a Evropského měnového fondu především Němcům slíbeno a co bylo také zakotveno v Maastrichtské smlouvě.

ECB měla být nezávislá, jako tomu bylo a je v případě německé Bundesbank. Tím mělo být pojištěno, aby euro bylo tvrdou měnou, stejně jako jí byla německá D-mark. A tato nezávislost, která není pouze právem, ale i povinností centrální banky, se má týkat nejen nezávislosti na zájmech vlád, ale i nezávislosti na jiných institucích. To, že je ta nezávislost pouze na papíře, již ukazují nejen programy na nákup dluhopisů, ale i komunikace ECB.

Lagarde pozvala představitele občanské společnosti na řetězec akcí pod názvem „Eurosystém naslouchá“. ECB a 19 centrálních bank eurozóny tím vyzývají „občany a organizace nacházející se v eurozóně, aby přicházeli s myšlenkami a nápady a vyjadřovali se tak k tomu, jak ECB realizuje svoji finanční politiku v rámci zadání Smlouvy o způsobu práce Evropské unie.“

Tato věta je protimluv. Smlouva totiž ECB zavazuje k politické nezávislosti. Jejím úkolem je nedbat na našeptávané nebo otevřeně vyjadřované zájmy jednotlivých institucí nebo organizací. „Chtěli bychom naslouchat a být otevření názorům, očekáváním a přáním občanek a občanů“, říká podle zveřejněného tiskového prohlášení Lagarde. Ale prezidentka ECB tu není od toho, aby plnila očekávání a přání občanů. A už vůbec ne od toho, aby plnila očekávání a přání „organizací občanské společnosti“. Evropská centrální banka musí být nezávislá a dbát o cenovou stabilitu.

Rozhodování bez občanů

Jestliže se ECB přece jenom alespoň slovy hlásila k této nezávislosti po vzoru staré Bundesbanky, tak v tuto chvíli z toho je definitivně pouhá makulatura. Christine Lagarde je Francouzka a otázka nezávislosti finanční politiky není v její vlasti tradičně žádné téma. Od ancien régime po Miterranda bylo opakovaně francouzskou vládní praxí sanovat v případě pochybností státní rozpočet pomocí natisknutí peněz. Francouzská finanční politika nikdy nesloužila pouze finanční stabilitě. Podle toho se také odvíjely ceny. Frank byl měkká měna.

Lagarde ale chce ECB nejen pofrancouzštit, ale i merkelizovat. Inscenováním „naslouchání“ imituje metodu Spolkové vlády s jejími „dialogy s občany“. Stylizuje se tak do role mateřské ochránkyně, k níž se mohou přicházet její svěřenci vyplakat. Asi tak, jak to kdysi dělávali starostliví monarchové u audiencí se svými poddanými. Může si teď tedy každý Evropan něco od paní Lagarde přát? Například konec programů nákupů? Jasně že si to můžeme přát. Ale asi by bylo lepší to nedělat. Protože to, co si svěřenci mají při audienci u paní prezidentky přát — zahájena bude 26. března v Bruselu — ECB sdělila předem ve svém tiskovém prohlášení: „Cílem přezkoumání situace je dosáhnout lepšího pochopení toho, do jaké míry mohou hrát při naplňování mandátu finanční stability EZB nějakou roli další úvahy o finanční stabilitě, zaměstnanosti a ekologické udržitelnosti“.

Helena Mallotova · FCB · Tichys Einblick


O slovenských volbách trochu jinak

Všichni mají plná ústa změny, ale na Slovensku se toho po volbách mnoho nezmění. Jistě, proběhnou standardní „škatulata, hejbejte se“, spojená s výměnou kádrů na ministerstvech, v parlamentu i jinde, ale to je asi tak všechno. Zůstane tradiční slovenská společnost, se svými prorostlými vazbami i rodinkařením. Na to bude i rebel Matovič krátký.

Ostatně, když Fico střídal Dzurindu, respektive Radičovou, také se toho mnoho nezměnilo. Dzurindova garnitura se sice kvůli korupci odporoučela s ostudou a Fico měl také plná ústa změny, ale nakonec prakticky všechno zůstalo při starém. To pozitivní, třeba rovná daň a další Dzurindovy reformy, i to negativní.

Nijak výrazně se nezmění ani směřování Slovenska. Nadále bude součástí Evropské unie i Visegrádské čtyřky, nadále bude opatrné vůči multikulturalismu, migraci i islámu. Největším poraženým těchto voleb totiž není Fico, nýbrž prezidentka Čaputová. Její ultraliberální multikulturní pokrokáři z koalice Progresívné Slovensko/Spolu do parlamentu vůbec nepronikli, což je jen a jen dobře.

Jistě, Fico je poražený, ale není poražený na hlavu. Od voleb neodchází jako spráskaný pes, jak si to u nás v roce 2013 zažila ODS či o čtyři roky později ČSSD. Jeho Směr — Sociální demokracie sice zamíří do opozice, což po tolika letech vládnutí není nic zahanbujícího ani nestandardního, ale osmnáct procent je solidní výsledek, jenž ze Směru dělá druhou nejsilnější stranou. To Dzurindova SNDK se kdysi pakovala v jiném stylu. Úplně vysublimovala.

Kiskova nová strana Za ľudí se sice do parlamentu s mizernými pěti procenty prosmýkla, ale její výsledek je ostudný. Kiska každopádně zůstává novátorem evropské i světové politiky. Obvykle se totiž v prezidentské funkci politická kariéra končí, Kiska ji naopak pojal jako přípravku. Připravil se ale, jak vidno, dost mizerně. Výsledek obou prezidentských stran, Kiskovy Za ľudí i Čaputové Progresívného Slovenska, je jedním slovem tristní. I to má jistou vypovídací hodnotu. Možná právě o slovenských prezidentech.

Klidnit hormony by měli také všichni natěšení liberální demokraté, naši, unijní i slovenští, kteří ve skutečnosti nejsou ani liberální ani demokraté. Vítězný Matovič není žádný jejich bratříček. Naopak je to konzervativec a katolík. O sňatcích homosexuálů a jiných genderových novotách nechce ani slyšet a na multikulti ho také neužije. Milovníkem Evropské unie, respektive dalšího utahování unijních šroubů, není ani jeho bývalý poslanecký kolega a budoucí koaliční partner Sulík a jeho Svoboda a Solidarita. Takže klídek, natěšení neomarxisté!

Ruku v ruce ze slovenského parlamentu vyfičeli „národňári“. Slovenští i maďarští. Zvláště pak ti binární maďarští by si měli zopakovat počty z obecné školy, neboť jejich čtyři plus dva není šest, nýbrž nula.

Slovenskou hru o trůny tentokrát vyhrálo Matovičovo OĽaNO. Prosím neplést s Olennou z jiné Hry o trůny. To byla babička z rodu Tyrellů, jak víme my, milovníci písní ledu a ohně. Žádná pohoda na čerstvě vybojovaném železnému trůnu ale nečeká ani Matoviče. Již zítra propuknou nové boje. Hra o trůny totiž nikdy nekončí.

Jedna obrovská změna ale Slovensko přece jenom čeká. Týká se nebohého Jána a jeho snoubenky Martiny. Jejich nechtěné angažmá ve slovenské politice pomalu končí. Během vítězné noci jich měl Matovič i mnozí další ještě plná ústa, ale bude třeba přijít s něčím novým. Nejlepší by bylo začít dělat obyčejnou politiku. Třeba to obyčejní lidé i Obyčejní lidé pochopí.

Petr Štěpánek · FCB

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 202 × | Prestiž Q1: 8,52

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top