Štítky článku: •  

Libyjský Hotel Refugium

Evropa ve skutečnosti nečelí „islámské invazi”: čelí Afro-arabské Migrantské Krizi, což je primárně záležitost demograficko-ekonomická a sekundárně sociální.

Utopicky humánní řešení krize migrantů

Afrika a Arábie ale záhy vygenerují miliony migrantů a je vyloučeno, že by je Evropa mohla pojmout bez sebezničujících následků. Přitom ale cítí, že by se rozhodně uprchlíkům před válkou a snad i migrantům mělo pomoci. Snad existuje řešení…

Budu stručný. Explozivní růst populace v subsaharské Africe a zemích středí Asie, Afghánistán a Pákistán nevyjímaje, způsobuje krvavé boje o půdu, jelikož žádný katastr nemovitostí neexistuje a půda prakticky „patří“ tomu, kdo si ji dovede ubránit, takže muži se bijí o překolíkování polí.

I ubráněná rodinná políčka se ale v každé generaci dělí na menší a menší kousíčky, mezi stále více dědiců, a synovec tak vraždí strýce, aby získal půdu, na které by mohl postavit dům a oženit se. Mají tam totiž poměrně rozumný systém, že si chlap nejdříve musí postavit dům a zajistit živobytí, a až pak může shánět nevěstu.

A mnozí z těchto migrantů nikdy úplně nedospěli —  jsou vysloveně dětinští v tom smyslu, že se chovají jako děti ve školce: mám právo mít tu hračku, co chci a když mi ji spolužák nedá, tak ho praštím.

Dnes, na rozdíl od dob minulých, se v globalizovaném, „zmenšeném“ světě, kde už ani nefigurují diktátoři z pobřeží Středozemního moře, kteří by dělali „špinavou práci“ za Evropu, tito vysídlenci neutíkají do odlehlých regionů „svého“ původního státu či zemí sousedních, jako bylo zvykem dříve: každý kdo může, zejména tedy mladí muži, kteří se bez políčka nemohou oženit, ale políčko nemají šanci získat, se vydávají na pochod na sever. V megapolích našetřit peníze a pak do mytické Evropy, kde je o každého postaráno. A s nimi se přirozeně stěhují i vyznavači Šaríi.

Toto jsou ekonomičtí migranti. Nejde jim o život, nežijí ve válce, nesnaží se zachránit život své rodině: „jen“ se jim život v rurální společnosti, kde došla půda, stal nesnesitelným —  a slyšeli o magické zemi na severu, kde je nejenže dost půdy pro všechny, ale dokonce tam ani není třeba pracovat na poli a každý si žije v (z afrického pohledu) luxusu i bez práce!

Krom toho zde jsou a vždy přicházeli vysídlenci a uprchlíci před konflikty. Vysídlenci jsou nebožáci, kteří byli ze svých domovů něčím vysloveně vyhnáni — typicky invazí sousedního státu, genocidou či, v případě Islámského Státu, obojím, a s ranečkem toho, co stihli posbírat při úprku, bloumají světem a hledají, kde by spočinuli.

Uprchlíci před konflikty jsou pak lidé, které nikdo vysloveně nevyhání s Kalašnikovem v ruce, ale život v zóně konfliktu se pro ně stal tak nesnesitelným, že se rozhodli s tím praštit a emigrovat. Příkladem může být syrský elektrikář zpovídaný českými novináři v Calais, který jim vysvětloval, že když mu bombardování postupně zabilo celou rodinu, řekl si, že v Evropě bude lépe a bude pracovat v Británii jako elektrikář. Když se sem dostal, pochopil, že si Evropu maloval moc růžově a reportérům říkal, že by mu bylo v Sýrii bývalo lépe, ale už je pozdě se vracet, tak žije v plechové boudě.

Je jasné, že Evropa nedokáže zvládnout příliv vysídlenců, uprchlíků před konflikty a migrantů za lepším, které Afrika v následujících letech vygeneruje. Naše ekonomika, společnost ani systém není schopný takové masy absorbovat, oblasti se propadají do anarchie a násilí a vzrůstá poptávka po extrémních řešeních. Zároveň bych ale rád připomněl, jak začíná Orwellův popis totality, román „1984“: ve sjednocené, zadrátované a všude totálně prošmírované Evropě jsou lidé nahnáni do projekční místnosti, kde se baví záběry na … uprchlické lodi bombardované totalitní mocí, která uprchlíky vraždí (jak navrhují někteří čeští sociologové). Ani u nás v 50. letech nevznikaly oficiálně „zadrátované hranice“ aby udržely Čechoslováky uvnitř, ale ostentativně aby udržely ČSR v bezpečí proti „zahraničním škůdcům“. Jen „dočasně“, dokud na ně „nebudeme připraveni“…

Je tedy důležité se při řešení krize s uprchlíky a migranty držet tří kritérií:

  1. nedat volný průchod zrůdným, nespravedlivým řešením (která se obrátí proti nám), ani tiché instalaci totality
  2. vždy vycházet z ekonomicko-sociální kalkulace, co je udržitelné
  3. vytvořit alternativu migrace do Evropy a tím odfiltrovat většinu migrantů

A já věřím, že až by nastala opravdová krize, takové řešení by se mohlo najít. Bylo by humánní, anti-pokrytecké, spravedlivé a přitom svobodné a ekonomicky průchozí. Má jen jediný háček: znamená tak trošku návrat do koloniálních let.

Hotel Refugium v Africe

Řešením krize migrantů by bylo, aby evropské státy získaly území na pobřeží Afriky, kde by byly postaveny rozsáhlé, trvalé uprchlické „tábory“, respektive spíše města, s řadou „nezničitelných“ budov z pevného betonu (ideálně metodou dómů), s architektonickým řešením imanentně nepříznivým nepokojům, permanentní (rotovanou) evropskou pořádkovou a údržbářskou posádkou a technologickým zázemím destilujícím pitnou vodu, řešícím odpad a energii.

Pozor ale: nejednalo by se v žádném případě o koncentrační ani pracovní tábory ani žádné jiné podobné totalitní svinstvo. Výhoda lokalizace tábora na africké území spočívá v tom, že kdokoli by chtěl, mohl by z tábora kdykoli odejít —  ale nikoli se znova vrátit.

Uprchlíci, kteří by se dostali do Evropy, by pak byli automaticky přesouváni nazpět do Afriky do tohoto tábora.

Za násilnou kriminalitu či hlásání Šaríi a další pokusy o radikalizaci osazenstva by následovalo okamžité vyhoštění a jdi si, kam chceš, do Evropy ani tábora se však znova nedostaneš a pokud ano, ocitneš se šupem znova před bránou tábora. Ten by byl od zbytku Afriky oddělen „demilitarizovanou zónou“ s nesmírně masivními stěnami/ploty z betonu, spíše po vzoru přehrad než třeba izraelsko-palestinské zdi, a s jediným průchodem, vedoucím pouze ven: tu by nebylo možné přestřelit minomety, prorazit sebemasivnějším sebevražedným útokem ani přelézt metodou lidského žebříku, čímž by uprchlíci uvnitř tábora byli dokonale chráněni před útoky zhrzených islamistů z vnějšku.

Ti uprchlíci, kteří se skutečně snažili jen utéct z válečné zóny; či ti, kteří skutečně migrovali, aby si zachránili holý život z hladomorem postižených zemí, by v táboře žili v naprosto humánních podmínkách, o jaké jim podle jejich vlastních prohlášení šlo, nikoli však v luxusu, který by lákal k migraci bezdůvodné či ekonomické: měli by k dispozici „evropské“ množství pitné vody, základní jídlo (nikoli nutně teplé — základní), lékařskou péči přiměřenou africkému standardu atd. (pokud by to někomu vadilo, autority by samozřejmě nedělaly problémy s poskytnutím lepší úrovně zdravotnické péče, naopak by ji přivítaly — pokud by ji zaplatili z vlastních kapes „znepokojení“ Evropané.)

Jedinou povinností obyvatel by bylo udržovat přidělené ubytovací jednotky v pořádku (na de facto bunkřících z železobetonu ale není co zničit a dají se vymýt po vzoru Augiášova chléva) a jediným trestem by bylo vyhoštění, příp. krátká samotka jako alternativa. To znamená — a to je stěžejní —, že by se vůbec nejednalo o koncentrák, pracovní tábor ani jiné ošklivosti evokující národní socialismus, stalinismus či jiné temné stránky evropské historie: naopak o něco jako pobyt ve velmi levném hotelu. Ale k tomu se ještě dostanu později.

Navíc by uprchlíci měli k dispozici vzdělávání zdarma — klasické, jako z 50. let, nikoli postmoderní „nebiflovací“ se samými technologickými nesmysly, a praktické, zaměřené na potřeby rozvojového světa: průpravu do techniky, stavitelství, zemědělství, biologie a zoologie atp. — a možnost, že když budou aktivně pracovat jako námezdní síla na stavbě a zvelebování afrického tábora nebo mít dobré studijní výsledky, budou dostávat podstatně chutnější jídlo.

A nejen to: ti, kteří by se skutečně dobře vyučili a přitom byli vzornými obyvateli, kteří nevyznávají Šaríu ani jiné extremismy by se mohli ve férové soutěži ucházet o volná pracovní místa v Evropě, což zároveň řeší argumenty různých Středomořských Partnerství apod., že zhýčkaná Evropa potřebuje příliv uprchlíků jako pracovní sílu na práce, do kterých se evropánkům nechce.

Evropu by přitom tento systém vyšel úžasně levně oproti tomu, co se děje dnes: v táboře by se spotřebovalo přebytečné jídlo, které nyní dotovaní evropští zemědělci vyhazují na dálnicích. Imigranti by nepáchali organizovanou zločinnost ani nepokoje v Evropě a Evropa by nemusela řešit obavy z jejich promoření islamistickými extremisty a Šariáky, protože ti by se nedostali do Evropy a z tábora byli buď deportováni, nebo sami odešli v pochopení, že pokusit se radikalizovat tábor „na svém“, ze kterého budou vzápětí vyhoštěni, a Evropy se to nijak nedotkne, je k ničemu.

Tábor z bytelných, úhledných betonových staveb by přitom neumožňoval využívat části budov a ulic jako zbraní v nepokojích, nehrál do karet lupičům ani gangům a oproti tradičním vesnicím poskytoval vynikající hygienické podmínky.

Dovoz potravin a výroba energie by stály zlomek toho, co pokusy o integraci migrantů v Evropě, výplaty jejich sociálních dávek a starání se o ně v Evropě s evropskými cenami všeho.

Uprchlíci by mohli získat vzdělání, se kterým by pak mohli odejít z táborů a uplatnit se ve svých komunitách. A Evropa by mohla podporovat i ambiciózní vzdělance, kteří v soutěži o místa v Evropě neuspěli, aby zakládali podobně koncipované tábory jako „opevněná města“ v částech Afriky, odkud přišli: města jsou spásou pro takové regiony a jejich vůdčí osobnosti by měly osobní zkušenost z první ruky, že mohou buď žít se Šaríou a extremismem v bídě, nebo v lepších podmínkách bez ní: možná by se podařilo nastartovat pozitivní trend napříč čtvrtým světadílem.

A vše by přitom bylo dokonale humánní, protože uprchlíci by dostali přesně to, o co jim mělo jít, tzn. bezpečí a pokrytí základních životních potřeb, přitom by nebyli v Evropě, vše by bylo naprosto svobodné a dobrovolné, na principu „ber nebo nech být, nikdo tě nenutí tu zůstat“… A přitom měli skutečnou motivaci se vzdělávat a chovat se vzorně, protože jen tak by vedla cesta za luxusem do Evropy.

Ale na kolik by to vyšlo? Vždyť by nás to zruinovalo!

Překvapivě nikoli. Téměř celý tábor by byl totiž finančně pokryt tím, co EU dává na uprchlíky a migranty již dnes.

Cenová kalkulace „Hotelu Migrant”: jde to!

Jako ubytování by sloužily tzv. monolitické dómy. Jedná se o jedny z nejlevnějších a nejrychleji postavených betonových budov: vybetonuje se základní deska, na tu se posadí nafouknutá gumová polokoule, která poslouží jako základ pro železobetonovou stěnu-polokouli s dírami na okna a dveře, pak se guma vyfoukne, zevnitř se nanese izolace a další vrstva betonu, na díry pro okna a dveře se přidají vikýře a je hotovo.

domy.jpg (78,228 kiB)
Dómy

Monolitické dómy jsou přitom nezničitelné ohněm, vodou, větrem i lidmi a znesnadňují kriminalitu i povstání, protože vylučují přepady — neexistují rohy, za které by se někdo mohl schovat. Mají jedinou nevýhodu: geometrii. Díky kruhové základně mají totiž využitelnou plochu o 22 % menší, než budovy kvádrových profilů.

Podle vězeňských standardů, které definují humanitární minimum, připadá na člověka 6 metrů čtverečních či přinejhorším těžce kritizovaných 3,5 m, jako je to v praxi u nás. To znamená, že jen pro ubytování 200 000 uprchlíků, kteří nyní do EU doráží každý rok, by se jednalo o užitnou plochu minimálně 700 000 m2 (při 3,5 m2/os.), tj. neuvěřitelných 37 000 domečků-dómů o průměru 5 m pro 5 osob či realističtěji 9 000 dómů o průměru 10 m pro 22 osob (podlahová plocha 78 m2).

Ale to moc nestačí: chce to kapacitu na minimálně 5 let dopředu, což znamená milion osob a 35 milionů čtverečních metrů obytné plochy: 45 000 dómů s průměrem 10 m. Přidejte minimálně 30 % na komunikace, 2 % na stěny a 15 % na technologické zázemí, školy atp. a dostanete požadavek na cca 5,1 čtverečních kilometrů. Takovou hustě zastavěnou plochu má libyjská Sirta.

Jeden takový dóm přitom vyjde na 100 000 EUR, tzn. 4500 EUR na migranta. To ale překvapivě znamená, že to ekonomicky vzato není problém: EU garantuje nyní, v roce 2015, příspěvek 6000 EUR na migranta; což obratem znamená, že pokud se vyřeší provozní náklady, zbývá po postavení dómu pro 22 osob ještě dotace 1500 EUR na osobu na stavbu technologického zázemí. Tak se na to podívejme.

Voda

V Africe je vody málo, ale my máme síly zdroj, my máme parní stroj —  tady přesněji řečeno, desalinační zařízení. Plýtvaví Češi spotřebují ročně 43 m3 pitné vody na osobu. Dopřejeme uprchlíkům ten samý luxus a potřebujeme 43 milionů m3. Dá se? Dá se! S desalinizací mořské vody má největší zkušenosti Izrael, jehož desalinizační provoz v Aškelonu má kapacitu dokonce 120 milionů m3 vody ročně, tzn. trojnásobná rezerva. Na kolik vyšel? 212 M USD v hodnotě roku 2001. Dnes tedy 256 M EUR. Děleno milionem uprchlíků je 256 EUR.

ČOV

Když máme vodu, musíme ji čistit; nemůžeme splachovat exkrementy do móře, to by se sluníčkáři, pohoršení již samotnou existencí Refugia v Africe, zbřídili úplně. V Lanškrounu mají ČOV s kapacitou 17 500 Ekvivalentních Obyvatel, která přišla na 41 + 29 mil. Kč (druhá částka je kvůli zpřísněným limitům, ale navýšila i kapacitu EO, takže musíme počítat s celými 70 mil. Kč.) To znamená 146 EUR na osobu, jakkoli namísto 571 čističek lanškrounských samozřejmě postavíme jednu o rozměrech té pražské, na Císařském ostrově, která má kapacitu 1 600 000 EO.

Elektřina

Budeme počítat minimalisticky, protože co takový uprchlík má? 5W nabíječku Smartphonu + 8W LED žárovku + 17W rezervu na osobu (sdílené pračky apod.) a jsme na maximálně 1 kW na 50 osob. 20 MW pro všechny migranty dohromady dá ta nejpitomější větrná farma, jenže my musíme zároveň destilovat pitnou vodu z té mořské a provozovat ČOV a další technologická zařízení, takže se nám spotřeba vyšvihne.

Aškelonská odsolovačka spotřebuje „< 4 kWH na m3 odsolené vody“, tzn., potřebuje příkon 480 MW. Uff, rázem jsme celkem na 500 MW. Co dál? ČOV Lanškroun topí plynem, 30 000 m3 ročně. To je ekvivalent 325 MW. Necháme rezervu na další detaily, jako je ochrana perimetru, přístaviště či heliport, nemocnici —  a jsme na ohavném 1 GW na milion obyvatel.

Máme co pít a čím zneškodnit splašky; jaké jsou ještě lidské potřeby dle Maslowowy pyramidy? Zbývá nám teplo a jídlo. O teplo se bát nemusíme, protože naše dómy již v ceně zahrnují i tepelnou izolaci, každý člověk generuje 60 W tepla a ubytovaných 21 migrantů na dóm si svým tepelným výkonem 1,2 kW zatopí i v noci tak akorát. Za kolik se ale dá postavit jídelna? V Chrastavě to zvládli za 40 milionů korun na kapacitu 750 jídel. My potřebujeme milion jídel, tzn. proporcionálně by to vyšlo na 2 000 EUR na osobu — tak tohle by, soudruzi, nešlo. Fall back. UNHCR koupil za 1,4 mil. USD úsporná kamínka na vaření, lampy a svítilny; kamínek bylo 8 000. To je 170 EUR za kamínka pro osobu, vařit si halt budou sami.

Z příspěvku EU na migranta jsme tak spotřebovali 402 EUR a 928 nám jich zbývá —  a my pořád ještě nemáme, čím to celé napájet. Jaké máme možnosti stavby elektráren při ceně 1 EUR na 1 kW kapacity a vyžadované kapacitě 1 GW?

Sluníčkoví lidé by určitě navrhli větrné elektrárny: u pobřeží Libye je voda hluboká 40 metrů, tam by krásně pasovaly. Musíme je ale zklamat: Refugium by vyžadovalo 3 ekvivalenty německé větrné farmy BARD1, která ovšem stála neuvěřitelných 7500 EUR na jeden jediný kW. Sorry, to příspěvek na migranta opravdu, ale opravdu nepokrývá. Migrant může mít buď „špinavou” energii, nebo žádnou energii. Co na to dilema říkáte, Zelení?

Co ale plyn? Požadovanou kapacitu má britský projekt Seabank s výkonem 1 100 MW, který v letech 1996–2001 přišel na 435 milionů liber. Tedy 908 milionů EUR na milion migrantů dnes. Uff, to by vyšlo tak akorát: o všechny základní životní potřeby uprchlíků v táboře je tak postaráno prakticky luxusně evropsky —  zářný vzor pro všechny humanisty světa.

Máme jediný problém: právě nám došly peníze z příspěvku EU na migranta… A přitom ještě pár dost důležitých věcí zbývá.

Nemocnice

Řekněte sami, zahrnuje příspěvek EU zdravotní péči? Nezahrnuje. Obávám se tak, že o vybudování a provoz nemocnice se budou muset postarat neziskovky… Nebo opět armády: ty pro případ války či živelných pohrom provozují desítky nemocničních lidí, tak mohou určitě nějaké poskytnout. A pokud to někomu vadí, nikdo přeci není proti stavbě nemocnice, jen na ni nejsou peníze. Udělejte sbírku a i ta nemocnice pro migranty bude, místo, voda i energie pro ni je…

Jenže co IS a infrastruktura?

Jenže kvůli plynu pro kamínka a hlavně elektrárnu, bez které se vše rozpadne, musíme postavit přístaviště pro tankery s plynem či potrubí z Libye, které bychom ovšem museli zabezpečit evropskými armádami, a další infrastrukturu —  a zbývá nám už jen 20 milionů EUR celkem. S takovou bychom při ceně 1 M EUR/km postavili 20 km silnic a šlus. Jenže silnic je potřeba postavit 735 km jen jako spojovacích, mezi domy a technologickým zázemím (tzn. 735 milionů EUR, neboli dalších 735 € na migranta) a inženýrských sítí, tzn. vodovodů, kanalizace a VNN, je potřeba též 735 km, přičemž podle českých průměrů přijde 1 m vodovodů (materiál + práce) na 58, kanalizace 280 a elektřina 91 EUR, celkem tedy 315 milionů EUR, plus ovšem přípojky, rozvodna, trafostanice…

A to jsme se ještě nedostali k dopravě. Letiště potřeba není, jen heliport, a ten je součástí armádní základny. Ale pro elektrárnu i příjem uprchlíků potřebujeme přístav, a to je zatraceně drahá věc. Co požádat o pomoc Američany? Složka jejich námořnictva s prozaickou zkratkou NAVFAC EURAFSWA prostě miluje humanitární stavění škol, základen a infrastruktury —  a jsou to experti na slovo vzatí. Co kdyby nám postavili přístav? Prosím, prosím, pěkně koukám… Dá se to naroubovat na bezpečnostní strategii NATO i USA, a pokud odmítnete, jste nehumánní, takže milí Američané, koukejte stavět. Stejně je ta vlna migrace i vaše vina, tak co.

Obrana není luxus, ale nutnost

I kdyby Američané vyhověli a pěkně zadotovali přístaviště a zbytek infrastruktury, postavili jsme akorát uprchlické město pro milion obyvatel, které však stojí bez jakékoli udržitelné ochrany, zato s plynovou elektrárnou se zásobníky plnými zemního plynu, sedící pěkně na ráně každému grázlovi z ISIS s minometem, který po Libyi nekontrolovatelně jezdí.

Jak jsem psal v předmluvě, je potřeba minimálně 6km demilitarizovaná zóna, kterou běžně dostupné minomety nepřestřelí (v případě, že by teroristé chtěli po elektrárně střílet raketami, se vždy dá přivézt Iron Dome, THEL či jiné hračky… Nebo prostě formálně rozšířit DMZ, což se v okolí tábora —  na rozdíl od izraelských hranic —  dá a cokoli do ní vjede bez povolení humanitárně rozstřílet vrtulníkem; humanitárně proto, že chrání uprchlíky od strašlivé exploze plynové elektrárny.)

Pointa tábora je ale v tom, že je bezpečný před různými radikály: zůstanou v něm jen slušní migranti a uprchlíci, zatímco grázlové jsou vyšoupnuti před bránu. To znamená, že musí být 100% zajištěno, aby se nemohli vrátit. A jelikož jsou zde různé precedenty zdolávání bariér lidskou vlnou, nejlépe s ženami a dětmi vepředu, musí být tábor a DMZ oddělen od vnějšího světa bariérou nepřekonatelně pasivní: nejméně 8 metrů vysokou jednoduchou zdí na vnitřní straně tábora a nejméně 10 m vysokým valem, kombinujícím zešikmené železobetonové zdi a mezi nimi zeminu, který tak odolá pokusům se skrze něj dostat útokem RPG či auta naloženého trhavinou.

Možná je zde alternativa s nižšími počátečními náklady: široký výkop napuštěný vodou. Ten nepřekonají auta a snadno ani minomety, ale jedinci jej snadno přeplavou a obranu tábora proti infiltraci by pak jistila pouze jedna linie zdi kolem něj, což není vůbec fail-safe. Veškerá tíha obrany proti infiltraci a útokům by tak spočívala na armádě, jistící a hlídkující v DMZ, což je ovšem dlouhodobě neudržitelné zejména v poušti, kde jsou přes den možnosti termovize do určité míry omezené. Takže spíše to přeci jen chce takové šílené zdi. Něco jako miniaturní Hadriánův val.

Známe jen rozměry. Hotel Migrant by zabíral plochu cca. 4 × 3,5 km. Přidejte 6 km „DMZ“ a jsme na vnější superzdi o obvodu 30 km (a výšce 10 m, dvojité, mezi tím zemina…) Nedovedu si představit, kolik by taková stavba stála.

Provozní náklady… Mohou sponzorovat migranti!

EU nyní konečně rozjíždí hlídkovací projekt, kdy má ze vzduchu sledovat, odkud co pluje, lodi s migranty zastavovat ještě v libyjských vodách a vracet je do přístavů, ze kterých vypluli. To by mohlo a mělo poněkud omezit tok migrantů do Evropy (jakkoli se část migrantů prostě přesune do proudu Srbsko-Maďarsko.)

My víme, že ekonomičtí migranti jsou schopni si našetřit značné částky, aby se dostali do Evropy. Po vybudování tábora by ale migrantům bylo jasné, že i když zaplatí svůj roční výdělek a do Evropy proklouznou, šupem pojedou nazpět. Tak proč neudělat Refugium opravdu hotelem? Pokud migrant své peníze nedá pašerákům, nýbrž přímo EU, ta jej rovnou bez keců a utrpení na moři pustí do Hotelu Refugium s jeho „evropským luxusem“ co do ubytování, vody a elektrické energie. Fair deal, řekl bych.

Skuteční uprchlíci se pak poznají podle toho, že mají v 90 % případů s sebou svou rodinu. A k uprchlíkům jsme soucitní, takže kdo má rodinu, samozřejmě jde do Hotelu Refugium zadarmo —  a pokud se tam rodina uprchlíků přihlásí přímo, nebude muset absolvovat cestu po moři, kde by riskovala, že je radikálové nahází přes palubu či ubodají… A k tomu dostane lepší jídlo a evropskou ochranu před islamisty, válkami, bombardováním atd.

No a kdo se přesto drze pokusí ilegálně dostat do Evropy, poputuje také do Hotelu Refugium, jenže namísto poměrně slušného, byť minimalistického jídla, které budou dostávat dobrovolně se přihlásivší „migranti-hoteloví hosté“ a uprchlíci, bude jíst tak maximálně Amarouny: nepříliš chutnou, ale funkční kaši, obsahující všechny potřebné životy. À la kaše ve filmu Matrix. Nelíbí? Tak ti připomínáme, že můžeš kdykoli odejít: za zdí je Afrika a brána je otevřená, klidně jdi dom, nikdo tě tu nedrží. Pá.

Utopie?

thumb-refugium-1-2.jpg (27,380 kiB)
Koncept Refugium (1 px na velkém obrázku = 2 m)

Samozřejmě, že se to zdá jako fan­tas­ma­go­ri­e: EU má problém se dohodnout i na tom, že bude uprchlíky vracet do Libye, natož na tom, že by nějakým nejspíše ne zcela sluníčkovým způsobem získala kus půdy v Africe. Půdu pro Hotel Refugium by totiž bylo nutné buď vojensky zabrat, což by bylo poměrně obtížné prosadit v OSN, nebo, a to daleko spíše, uplatit nějakou vojenskou alianci v Libyi, aby půdu na Refugium formálně předala do vlastnictví EU a na oplátku dostala uznání své legitimity a případně přebytky pitné vody z desalinizačního provozu Refugia.

Stejně tak je zde určitý problém s konceptem „když se ti v Refugiu nelíbí, táhni“: v Refugiu by byli migranti ze všech možných států Afriky a stát, na jehož území by Refugium stálo, by mohl mít námitky vůči tomu, že na jeho území vstupují cizí Afričané a pokoušet se jim zabránit z tábora odejít nebo jen vracet. Evropa by samozřejmě zvládla vojensky zajistit možnost odchodu z tábora a „Mini-Hardriánův val“ by dokázal zamezit návratu odejdivších migrantů, které na hranicích Libye otočili zpět, ale to už přestává být sluníčkové.

Hlavní pointa nápadu je tak v tom, že je zcela ekonomicky plausibilní migrantům někde postavit velmi pěkné město, kde by mohli spokojeně žít v evropském luxusu (ve srovnání s africkým standardem), ale mimo Evropu.

A že je takovéto řešení mnohem lepší, než různé úchylné návrhy s masovým vražděním migrantů, takže pokud by situace dospěla do bodu, kdy by návrhy na potápění lodí i s migranty na palubách či jejich střílení začaly být diskutovány nikoli sociology a aktivisty, nýbrž parlamentními politickými stranami, byl by nejvyšší čas vytáhnout Hotel Refugium jako v takové situaci již zcela realistickou variantu.

Ještě jednou: je to nerealistická Utopie, která by v praxi narážela na obrovské množství problémů. Jenže i tak je pořád lepší, než topit migranty po desetitisících.

Autorem projektu „Refugium“ je Cover72, převzato z D-FENS

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 075 × | Prestiž Q1: 5,89

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat, pokud neporušíte pravidla zmíněná výše. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top