Štítky článku: •  

O co jde v Řecku: přehledně

Během posledního týdne došlo v řecké krizi k mnohým novým obratům. Dnes je již opravdu složité se ve vývoji orientovat a hlavně rozlišit podstatné od balastu. Přitom řecká krize stále není za námi a stále platí, že může i nemusí mít zcela zásadní dopad na ekonomiku celé Evropy (byť politici nás ujišťují o opaku). A tak znovu přicházíme se sumarizací zásadních rysů řecké krize.

Co je důležité: dokud není definitivně jasné, že řecká krize skončila, stále do poslední chvíle platí, že ještě může ovlivnit finanční trhy. Anebo nemusí — záleží na okolnostech a hlavně na nedělním summitu.

Iracionalita a nepredikovatelnost

Jakékoliv odhady budoucího vývoje komplikuje prazvláštní nepredikovatelnost řecké politické reprezentace. Řecká vláda předvedla jen během posledních 14 dnů podivuhodné názorové přemety. Tak například:

  • Řecko v neděli 5. 7. nechalo svůj lid hlasovat v referendu o již neexistujícím návrhu věřitelů, jehož platnost vypršela půlnocí na 1. 7.
  • Řekové (již neexistující) návrh odmítli, což lze (při neplatnosti návrhu, o kterém bylo hlasováno) interpretovat jako odmítnutí restrikcí řecké ekonomiky. Večer 9. 7. náhle premiér Tsipras přichází s protinávrhem, který je ještě RESTRIKTIVNĚJŠÍ než návrh, který byl odmítnut v referendu.
  • Dnes 10. 7. bude řecký parlament požádán, aby Tsiprasův protinávrh schválil, a současně aby Taiprasově vládě „povolil“ souhlasit při projednávání protinávrhu s věřiteli se změnami, které ještě NEJSOU ZNÁMY. Jinými slovy, řecký parlament má odsouhlasit něco, o čem neví, že odsouhlasuje.

To je jen malý příklad iracionality z řecké strany. Jistě, objevují se spekulace, že jde o úmysl. Souhlasíme s interpretací, že Tsiprasova vláda se svými voliči nehraje čistou hru; nicméně pokud jde o licitování s mezinárodními věřiteli, víc než k hypotéze o geniální matoucí strategii se kloníme k prostému vysvětlení, že řecká vláda zcela improvizuje a je sama zmatená.

Právě z tohoto důvodu je velice zmatený i finanční trh. Prakticky den co den se mění jeho názor na rozuzlení krize, a tak se také den co den mění reakce trhu: nahoru a dolů.

Frustrace věřitelů hraje při jednání roli

Zmíněná zmatečnost a náhlé obraty v jednání řecké vlády z ní činí velice neseriózního partnera k jednání. Jakkoliv by diplomaté již měli být zvyklí na leccos, pravdou je, že málokdy se ve vysoké politice objevuje tak vysoký stupeň frustrace, který asi nejlépe lze popsat jako pocit „hučeti do dubu“.

Frustrace se projevuje v postupném posunu názorů významných představitelů politiky i ekonomiky, kteří mají do řecké krize co mluvit. Zásadní posun byl vidět v jednání šéfa Evropské komise J. C. Junkera. Ten se snažil eurozónu do poslední chvíle ochránit před rozpadem, až si dokonce vysloužil zejména od Německa kritiku za to, že dalece překračuje ve svém úsilí svůj mandát. V posledních dnech je ovšem z jeho jednání cítit silná rezignace.

Podobný velice překvapivý obrat je cítit u šéfa ECB M. Draghiho. Tento muž proslulý svými velice (až příliš) diplomatickými vyjádřeními se nechal poprvé za celou dobu jednání a usilovného obhajování Řecka dne 9. 7. slyšet, že neví, zda Řecko je ještě zachranitelné. Na poměry pana Draghiho nevídaný posun.

Obrovská frustrace je cítit i týmu odborníků Evropské centrální banky (ECB).

Jakkoliv by se mohlo zdát, že tyto pocity do diplomacie nepatří, zdá se, že by nakonec mohly ještě sehrát důležitou roli — a to roli, která Řecku nepomůže.

Aktuální spojenci a „nepřátelé“

V posledních dnech došlo k významnému „přeskupení sil“. Země, které se v předešlých jednáních profilovaly vůči Řecku neutrálně, se nyní staví k Řecku mimořádně kriticky, naopak se vynořilo několik zásadních řeckých spojenců. Obě strany mají v Řecku své zájmy. Zde je výčet nejpodstatnějších subjektů a osob, které zastávají silný názor a které by mohly do průběhu řecké krize zasáhnout. Vyplatí se sledovat výroky níže uvedených osob, protože signalizují, jakým směrem se krize ubírá.

Ve prospěch Řecka:

  • Francie— zejména francouzský prezident F. Hollande a ministr financí Michel Sapin. Zde není zcela zřejmé, proč Francie zastává tak silný prořecký postoj. Nabízí se několik vysvětlení.
    1. Zaprvé strach z geopolitických změn.
    2. Zadruhé strach z dluhové nákazy a obavy o zdraví francouzských bank v případě této nákazy.
    3. Zatřetí levicový nádech francouzské politiky a tedy politické sympatie.
    4. Začtvrté mentální neschopnost odepsat část eurozóny.
    5. Zapáté snaha profilovat se jako protiváha vůči protiřeckému Německu.
  • Itálie— zde jde jednoznačně o strach o vlastní ekonomiku v případě dluhové nákazy.
  • USA— v krizi dokonce už osobně intervenoval B. Obama. USA se obávají v případě pokračování řecké krize poškození NATO a občanské války v Řecku.
  • MMF— největší roli v MMF hraje americký kapitál, a USA sledují v Řecku své geopolitické zájmy. Tlak MMF na evropské věřitele, aby šly Řecku na ruku, je až absurdní: Řecko totiž 1. 7. 2015 selhalo jako dlužník vůči MMF, tím pádem MMF dle svých vnitřních pravidel již nesmí Řecku poskytnout další úvěr. Současně Evropa nesmí dle svých vlastních pravidel odepsat Řecku dluh, protože by tím porušila unijní dohody, dle kterých tímto způsobem nesmí být v rámci EU pomoženo konkrétní vládě. Jenomže MMF odmítá na jednu stranu porušit svá vlastní pravidla, na druhou stranu tlačí na EU, aby EU svá pravidla porušila a Řecku část úvěru odepsala.
  • Další spojenci Řecka jsou sice hlasití, nicméně politicky v tuto chvíli méně významní (jako například marxistická španělská strana Podemos atd.)

Spíš v neprospěch Řecka:

  • Mario Draghi, šéf ECB — zde došlo k velkému názorovému posunu. Postoj Draghiho nelze označit vysloveně za protiřecký, ale současně ECB se hodinu co hodinu víc od Řecka distancuje. To je extrémně důležitý fakt, protože je to ECB, nikdo jiný, kdo nakonec rozhodne o vyústění řecké krize (ne politici, ne MMF, ale ECB). Veškerá politická jednání o Řecku mají vlastně jediný smysl: Z politických jednání vyplyne, zda Řecko dostane další úvěr. To, zda Řecko dostane další úvěr, rozhodne o tom, zda v očích ECB bude či nebude solventní. Pokud v očích ECB bude solventní, ECB dál podrží jeho banky. Pokud solventní nebude, ECB řecké banky potopí. A právě toto rozhodnutí ECB — podržet či nepodržet řecké banky — je tím, co rozhoduje o bytí a nebytí řecké ekonomiky. Jednání o úvěru jsou tak jen prostředkem, jak přimět ECB podržet Řecko, nejsou cílem sama o sobě.

Silně v neprospěch Řecka:

  • Jens Wiedmann— šéf Bundesbanky a člen širšího vedení ECB. Wiedmann se velmi striktně a už dlouho staví proti poskytování likvidity řeckým bankám a zdá se, že v čase získání na chod ECB čím dál větší vliv.
  • Wolfgang Schäuble, německý ministr financí. Zastává extrémně racionální postoj proti Řecku, tvrdí (správně), že poskytnutí pomoci je v rozporu s unijními dohodami. Doporučuje zavedení drachmy.
  • Anegela Merkel, německá kancléřka — je o něco smířlivější než Schäuble, ale dost možná jen mediálně smířlivější. V zásadě zaujímá podobný postoj jako Schäuble.
  • Jeroen Dijsselbloem, šéf euroskupiny (grémium ministrů financí eurozóny) a nizozemský ministr financí
  • Litva— upozorňuje, že Řecko žádá dar (v podobě odpuštění dluhu) od země, která je mnohem chudší než Řecko samo. Litva se zdá být malá… ale v tento okamžik je extrémně podstatná. Každá země eurozóny má jiný mechanismus schvalování dohod na úrovni eurozóny. V některých členských státech stačí, když je dohoda s Řeckem vládou oznámena parlamentu, v jiných zemích — jako je Litva — se musí dohoda ratifikovat prostou většinou. Jelikož Litva je silně protiřecká a současně její parlament musí dohodu s Řeckem ratifikovat, může se stát tím, kdo nakonec dohodu zablokuje.
  • Bundestag— podle průzkumu mírná většina Bundestagu se zatím staví k dohodě s Řeckem odmítavě. Podobně jako Litva přitom Bundestag musí případnou dohodu s Řeckem ratifikovat prostou většinou. Pravděpodobnost neschválení sice není tak vysoká jako u Litvy, ale přesto existuje.
  • Finský parlament— podobná situace jako v Bundestagu
  • Další odpůrci dohody s Řeckem již mají pro jednání menší význam. Patří sem třeba slovenský ministr financí Peter Kažimír, ten ale nemá při jednáních tak silnou pozici jako výše zmínění politici.

Zajímavost:

  • V neděli se uskuteční speciální a zcela zásadní summit CELÉ EU o Řecku, kde budou i zástupci ČR. Názor ČR je však zcela nečitelný, dočkali jsme se dosud jen malého množství skutečně srozumitelných výroků nepřekrytých rozplizlou snahou o diplomacii.

Geopolitické zájmy

Řecká krize má tři odlišné rozměry:

  • Ekonomický rozměr: Kdyby banka poskytla úvěr, o němž by věděla předem, že nebude splacen, byl by management takové banky soudně stíhán pro porušení správy majetku a poškození akcionářů. Věřitelé by tedy v žádném případě neměli úvěr poskytnout, bylo by to poškození zájmu daňových poplatníků. Úvěr je ovšem kontraproduktivní i z pohledu dlužníka — Řecka. Předlužení Řecka není možno vyřešit novým úvěrem, ale pouze administrativním odpisem dluhu. Ekonomicky tedy dohoda s Řeckem nedává smysl.
  • Politický rozměr: Evropští politici často chápou euro jako své dítě a odmítají zničit svou celoživotní práci tím, že by dovolili eurozóně rozpadnout se. Politický tlak tedy směřuje k dalšímu úvěru pro Řecko.
  • Geopolitický rozměr: Do toho všeho však vstupují USA. Svými přímými intervencemi prokázaly, že jim na udržení Řecka v eurozóně hodně záleží. Pravděpodobně zde hrají roli obavy, že by došlo k porušení nárazníkového pásma mezi EU a Tureckem a navazujícím neklidným regionem. Řecko navíc disponuje v rámci NATO velmi silnou armádou. Je tedy možné, že tento geopolitický rozměr nakonec ve finále rozhodne, jakkoliv ekonomicky by dávalo smysl přesně opačné řešení.

Aktuální stav jednání

Řecká vláda přišla večer 9. 7. s návrhem, který by měl být základem pro definitivní dohodu o pomoci Řecku.

Dnes bude řecký parlament návrh ratifikovat. Současně parlament byl požádán, aby dal řecké vládě mandát při navazujících jednání s věřiteli v příštích hodinách přijmout i požadavky věřitelů, které nejsou součástí návrhu, a které tedy ještě nejsou známy. Parlament se tak nepochopitelně má vyjádřit k něčemu, co nezná. Zde je první kámen úrazu, návrh řeckým parlamentem nemusí projít.

Souběžně během dneška budou návrh posuzovat odborné ekonomické pracovní skupiny za Mezinárodní měnový fond (MMF), Evropskou centrální banku (ECB) a Evropskou komisi (EK). Pokud dojdou k názoru, že návrh je realistický, bude postoupen dál k jednání Euroskupině. Pokud ne, je to patrně krach jednání.

V sobotu se sejde Euroskupina (ministři financí eurozóny). V případě, že návrh bude expertními skupinami shledán realistickým, Euroskupina k němu dál zaujme postoj. Bude-li tento postoj pozitivní, bude návrh (s případnými připomínkami) postoupen dál zvláštnímu summitu EU. Pokud ne, bude summitu doporučeno nedohodnout se a začít připravovat Grexit.

V neděli se uskuteční zvláštní summit celé EU. Projde-li (připomínkovaný) řecký návrh až sem, bude se o něm dál jednat. Skončí-li jednání dohodou, Řecko dostane nejprve překlenovací úvěr na několik dnů až týdnů, poté navazující tříletý úvěr od fondu EFSM. Neskončí-li jednání dohodou, summit místo toho začne připravovat Grexit (vystoupení Řecka z eurozóny) a podmínky humanitární pomoci pro rozvrácenou řeckou ekonomiku.

Skončí-li nedělní summit dohodou, řecký parlament musí prakticky okamžitě dohodu opět ratifikovat. Spolu s ním musí okamžitě dohodu ratifikovat i parlamenty některých členských zemí (kamenem úrazu by se mohlo stát hlavně Německo, Litva a Finsko).

Bude-li dohoda ze summitu všemi stranami ratifikována, ECB patrně podrží v chodu nouzové financování pro řecké banky. Jinými slovy, Řecko přežije. Nedojde-li k dohodě, ECB patrně buď okamžitě v pondělí 13. 7., nebo nejpozději v pondělí 20. 7. (kdy Řecko nebude schopno vykoupit své splatné dluhopisy v držení ECB) přeruší nouzové financování řeckých bank. Řecké banky se zhroutí. Měnová odluka bude následovat krátce nato.

Skrytá rizika oficiálního scénáře

Výše popsaný aktuální stav jednání je oficiální představou evropských špiček. Tato představa má ovšem minimálně dva veřejně nezmiňované háčky:

  1. Může se hypoteticky stát, že dohoda s Řeckem bude na summitu přijata, ale navzdory očekávání ECB přesto nouzové financování pro Řecko přeruší, protože v rámci ECB definitivně vyhraje skeptické křídlo. Pak by to znamenalo, že ačkoliv by Řecko mělo úvěr pro své veřejné finance, nemělo by peníze pro své banky, což je pro fungování země podstatnější. Výsledkem by tak jako tak byla měnová odluka. To je oficiálně téměř neuvažovaný scénář, přesto však poměrně reálný.
  2. Oficiální představa je taková, že pokud se summit s Řeckem dohodne, ECB prodlouží v reakci na to pomoc řeckému bankovnictví a řecká ekonomika nezkolabuje. Jenomže i kdyby ECB dál dle plánu řeckým bankám pomáhala jako dosud (a tím dál porušovala svá vlastní pravidla!), nemusí to na záchranu bank stačit.

2 ze 4 největších řeckých bank jsou totiž zralé na odpis. Může dojít ke sloučení těchto 4 bank do 2 za současného škrtnutí vkladů obyvatel nad nějakou stanovenou výši. Podobný scénář se uskutečnil na Kypru. Po kyperské krizi bylo řečeno, že zabavení vkladů se již nikdy nebude v Evropě opakovat, to však mohla být lež. Pokud by v takovém rozsahu byly obyvatelstvu škrtnuté vklady, vlastně je to pro obyvatelstva srovnatelné s důsledky měnové odluky.

Při měnové odluce by totiž drachma oslabila, a tím by připravila Řeky o majetek. Pokud by byly administrativně škrtnuty vklady v bankách, taktéž by to připravilo Řeky o majetek navzdory zachování eura. Pozor, tento scénář je velmi pravděpodobný.

Mnohdy hysterický strach z měnové odluky je tedy dost iracionální, protože srovnatelně negativní dopad na obyvatelstvo může mít i rozklad bankovního systému. Ale s tím rozdílem, že zatímco měnová odluka spojená s odpisem dluhu by řešila samotnou podstatu řecké krize, rozklad bankovnictví při zachování eura a při poskytnutí dalšího dluhu by měl taktéž ničivý dopad, avšak podstatu krize by neřešil.

Podstata řeckého návrhu

V hrubých rysech poslední řecký návrh je pro ekonomiku fiskálně restriktivnější (lidově přeloženo jde o větší „utahování opasků“), než návrh, který řecká veřejnost odmítla před týdnem v referendu jako „příliš restriktivní“. Jeho hlavní rysy jsou:

  1. Primární rozpočtový přebytek (tj. bez započtení úroků z dluhu) ve výši 1, 2, 3 a 3,5 % v letech 2015–2018. Náš názor: Je to sotva dosažitelné za situace, kdy se řecká ekonomika celkem jistě vrátí do recese.
  2. Výjimky v DPH pro řecké ostrovy budou postupně opouštěny, ale není řečeno, jak přesně. Jde o velký ústupek věřitelům, v tomto bodě byl dlouho spor.
  3. Snížená DPH zůstane hotelům, ale zvýší se restauracím, a to do konce roku 2016
  4. Zvýšení daně z příjmů fyzických osob při nejnižší příjmové skupiny, i zvýšení daně z příjmů právnických osob na 28 %. Toto je velmi kontroverzní. Věřitelé nikdy zvýšení daní nepožadovali. Zvýšení daní povede k dalšímu prudkému oslabení ekonomického růstu, prohloubení recese, rozvratu hospodářství, a tedy k nedodržení slibovaných přebytků rozpočtu.
  5. Zvýšení věku pro odchod do důchodu. Pravděpodobně jsou tato opatření nedostatečná pro udržitelnost penzí.
  6. Řecká vláda se patrně rozhodla anulovat (!!!) rozhodnutí ústavního soudu, který zakázal předešlé škrty v důchodech.
  7. Škrty v obraně. Ty však nejsou ani poloviční ve srovnání s požadavky věřitelů.

Problematičnost řeckého návrhu

Hlavní problém spočívá v tom, že krajně levicová Syriza věrna své ideologii chce veřejné finance stabilizovat tím, že do rozpočtu dostane víc příjmů. Kontroverzní je zejména zvýšení daní, které vysoce přesahuje požadavky věřitelů.

Naopak věřitelé po Řecku nechtějí větší daňové výběry a tedy větší deptání spotřebitelů a dušení hospodářského růstu. Věřitelé po Řecku žádají větší šetření na straně výdajů — klíčový je zejména požadavek zmírnit značně předimenzované náklady na armádu. Věřitelé tedy chtějí zmenšit veřejný sektor, Řekové jej naopak v návrhu chtějí zvětšit.

To je základní problém — tento přístup je nefunkční, ačkoliv na první pohled Řekové věřitelům ustupují. Řeckou ekonomiku to dostane do ještě většího rozvratu.

Je tedy hypoteticky možné (byť ne zdaleka jisté), že pracovní skupiny věřitelů návrh označí za neudržitelný.

Problematika odpisu dluhu

Řecký dluh je nesplatitelný. Po Japonsku má Řecko 2. největší dluh vztažený k HDP na světě. Jediná možnost řešení řecké situace je odpis dluhu. Stejný názor má i MMF. To však naráží na unijní smlouvy, které klasický odpis neumožnují.

Angela Merkelová i německý ministr financí prohlásili, že smlouvy jsou nepřekročitelné a o odpisu nemůže být řeč. Oba připustili jen „pseudoodpis“ dluhu v podobě natažení splatnosti dluhu a odpuštění úroků. Něco podobného se uskutečnilo již v minulosti. Naprosto souhlasíme, že porušení unijních smluv by bylo nebezpečným precedentem a nesmí se dopustit. Řecko ale na odpuštění dluhu trvá. Z tohoto pohledu se zdá nedělní dohoda sotva dosažitelná.

Nabízí se tak jediné čisté řešení. EU dluh oficiálně neodpustí, ale Řecko dluh jednostranně, „proti vůli“ EU, administrativně škrtne. Prostě prohlásí, že část dluhu nesplatí. To je však řešení, o kterém se dosud vůbec nemluví, protože by to patrně otřáslo členstvím Řecka v unijních strukturách. Opět se zdá, že politické tlaky budou silně proti tomu ekonomicky čistému řečení.

Dokud však nebude dluh odepsán, řecká krize bude nekonečným příběhem a poroste dokonce riziko řecké revoluce.

Schéma budoucích kroků

recko-schema-vyvoje.jpg (37,018 kiB)
Schéma vývoje

Ideální řešení

Neposuzujeme zde geopolitické souvislosti. O politickém přesvědčení, že „rozpad eurozóny“ je „prohra všech“, se domníváme, že je svým způsobem poněkud naivní. Posuzujeme tedy čistě ekonomické řešení.

Optimální by bylo, kdyby se věřitelé s Řeckem v neděli nedohodli a začali připravovat hladký Grexit. Současně Řecko by jednostranně vyhlásilo, že odepisuje 50 — 60 % dluhu. ECB by utnula nouzové financování řeckých bank, Řecko by zavedlo drachmu. Drachma by oslabila a navrátila Řecku konkurenceschopnost do cca 5 let.

Nejpravděpodobnější řešení

Nicméně obáváme se, že k ideálnímu řešení nyní zatím nedojde. To nikterak nezmenšuje pravděpodobnost Grexitu do budoucna (jak naznačuje i výše načrtnuté schéma). Ovšem nyní se zdá, že politické tlaky převládnou a v neděli dojde k dohodě, která nebude odepisovat dluh, bude protahovat jeho splatnost, bude odpouštět úroky a poskytovat nový úvěr.

Dopad na reálnou ekonomiku versus finanční trh

Současná malá reakce finančního trhu je poplatná jeho zmatenosti, neznamená, že finanční trh už nebude reagovat vůbec; naopak, na možnou reakci trhu musíme být v souvislosti s řeckým pádem připraveni. Reakce může přijít buď v pondělí po skončení speciální summitu o Řecku, anebo až po 20. červenci, kdy by Řecko mělo uhradit (a neuhradí) klíčovou splátku pro ECB. Alternativně vůbec (respektive bude pozitivní) v případě, že summit se s Řeckem dohodne.

Ale ani tato negativní reakce finančního trhu by nemusela být nijak „likvidační“. Dluhopisy evropských zemí totiž zatím neprojevují přehnanou citlivost na řecké události, patrně proto, že valnou část poptávky po evropských dluhopisech zajišťuje uměle sama ECB. Přitom zásadní propad cen dluhopisů by byl pro budoucnost Evropy nejriskantnější.

Mnohem větší pravděpodobnost negativní reakce tak je v případě evropských akcií. Jednak už v minulých dnech prokázaly svou citlivost na Řecko, jednak je ECB uměle nekupuje. A koneckonců může se sečíst odstrašující příklad Řecka s odstrašujícím příkladem Číny, kde praskla akciová cenová bublina. Evropské akcie tak považujeme pro několik dalších dnů za soudek s potenciálně nejkratší zápalnou šňůrou. Vše záleží na výsledku nedělního summitu

Napsáno v pátek 10. 7.

Autoři: Markéta Šichtařová a Vladimír Pikora

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 299 × | Prestiž Q1: 5,53

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top