Štítky článku: •  

SARS — kapesní pandemie (1/2)

Text článku je upravenou a zkrácenou kapitolou z knihy Jana Konvalinky a Ladislava Machala Viry pro 21. století.

Připomínáme článek z roku 2012, shrnující průběh epidemie SARS. Pro dnešek je to v mnoha ohledech poučné čtení.

28. února 2003 se vedení malé privátní Francouzské nemocnice v Hanoji obrátilo na pracovníky místní odbočky Světové zdravotnické organizace s žádostí o pomoc: Jeden z pacientů, obchodník, který se ocitl v Hanoji na cestě z Hongkongu do Singapuru, projevoval příznaky těžké chřipky.

Lékaři se obávali, že se může jednat o ptačí chřipku, a chtěli, aby se na to někdo z WHO podíval. Do nemocnice se rozjel dr. Carlo Urbani, italský epidemiolog s mnoha zkušenostmi s tropickými infekčními nemocemi, který léta pracoval pro WHO a Lékaře bez hranic v Mauritánii, v Kambodži a na Maledivách. Urbani si velmi rychle uvědomil, že se zde jedná o cosi nového a velmi vážného.

Nemoc se začala rychle šířit mezi dalšími pacienty i lékaři a sestrami. Projevovala se jako zápal plic, často s těžkým průběhem: pacienti měli suchý kašel, zimnici, vysokou horečku, trpěli bolestí hlavy a svalů, někteří průjmem. U části pacientů se stav od počátku onemocnění nezadržitelně zhoršoval a po několika dnech zemřeli na nezvladatelné selhání plic.

Nutno přiznat, že vietnamská vláda zareagovala (zčásti i díky neúnavné práci Urbaniho a dalších pracovníků WHO) na novou hrozbu velmi razantně a zcela správně: ministerstvo zdravotnictví vyhlásilo nad Francouzskou nemocnicí karanténu a požádalo o mezinárodní pomoc. Do země se okamžitě sjeli odborníci z organizace Lékaři bez hranic, amerického Centra pro kontrolu chorob a dalších mezinárodních agentur. Z nového, neobvyklého zápalu plic se rychle stal mezinárodní zdravotní problém. Přes protesty své ženy se Urbani přestěhoval do nemocnice, nechal všechny nakažené uzavřít na přísně izolovaném a střeženém oddělení a začal rozesílat vzorky tkání pacientů po světových laboratořích.

To, o čem dnes víme, že se vyvinulo v epidemii SARS (těžký akutní respirační syndrom — severe acute respiratory syndrome), však nezačalo 28. února 2003 v Hanoji. Prvních několik stovek případů se objevilo už na podzim r. 2002 v provincii Kanton v jižní Číně. Čínské úřady ve snaze zabránit panice a neohrozit pověst země v cizině tyto informace dlouho potlačovaly. Čínský ministr zdravotnictví dokonce vydal prohlášení, že tyto „zápaly plic“ jsou způsobeny mikroorganismy rodu Chlamydia.

Na začátku 21. století však už Čína nebyla Nebeskou říší, izolovanou za Velkou čínskou zdí, ale součástí globalizovaného světa. V únoru 2003 přicestoval starší čínský lékař, který některé tyto pacienty léčil, z Kantonu do Hongkongu a ubytoval se v devátém patře hotelu Metropol, kde se u něj začaly projevovat příznaky onemocnění. Nakazil nejméně dvanáct dalších hotelových hostů. Jeden z nich se ještě před vypuknutím choroby vydal na obchodní cestu do Hanoje…

Doslova detektivní práce lékařů a vědců, kteří později vystopovali všechny jedince nakažené v hotelu Metropol a dále všechny ostatní, kteří se od nich nakazili, učinila z devátého patra tohoto hotelu pravděpodobně virologicky nejprozkoumanější objekt na této planetě. Z Hongkongu, letecky propojeného s celým světem, se nová choroba rozšířila rychlostí blesku po velké části zeměkoule. Její postup docela pěkně koreluje s mapou hlavních leteckých tras a dá se sledovat s jízdním řádem aerolinek v ruce: 28. února byla infekce hlášena ve Vietnamu, 3. března tři případy v Singapuru (prokázán letecký přenos z Hongkongu), 25. února na Tchaj-wanu a začátkem března 2003 v Torontu (i sem zanesl infekci host hotelu Metropol). Nemoc se velmi rychle šířila mezi rodinnými příslušníky nakažených, a zejména mezi zdravotnickým personálem. Celkem bylo během několika měsíců na jaře 2003 infekcí zasaženo 32 zemí všech kontinentů, obzvlášť těžce Čína, Hongkong, Tchaj-wan, Singapur a Kanada (Toronto).

Světová zdravotnická organizace vydala první oficiální varování před novou infekcí 12. března 2003, z velké části díky neúnavné práci Carla Urbaniho v Hanoji. Den předtím, cestou letadlem z Hanoje do Bangkoku, na sobě Urbani pocítil počáteční příznaky choroby, kterou posledních čtrnáct dní neúnavně studoval a před kterou právě zachránil Vietnam. Na letišti v Bangkoku od sebe odehnal kolegu, který ho přišel přivítat, a tiše v bezpečné vzdálenosti od ostatních čekal na příjezd sanitky.

Dr. Carlo Urbani zemřel v nemocnici v Bangkoku 29. března 2003. Zanechal po sobě ženu Giulianu, syny Tomassa a Lucu a dceru Maddalenu.

s_sars.jpg (55,632 kiB)
Virové částice koronaviru SARS-CoV na snímku z transmisního elektronového mikroskopu.
(CDC / Charles D. Humphrey, T. G. Ksiazek)

Jaký je původ nového viru a jak se šíří?

Prvním úkolem virologů a lékařů, kteří narazí na podezřelou novou infekci, je vždy najít „etiologické agens“, virus nebo bakterii, která nemoc způsobuje. Vědci z řady světových laboratoří použili celou výzbroj moderní molekulární biologie, aby „pachatele“ co nejrychleji objevili. Ze vzorků odebraných pacientům s onemocněním SARS (výtěry z dýchacích cest, vykašlávaný hlen) byl ve tkáňových kulturách izolován virus, jeho DNA byla namnožena a samotný virus si vědci prohlédli pod elektronovým mikroskopem.

Velmi brzo se ukázalo, že jde o virus ze skupiny koronavirů, dobře známé, ale trochu podceňované skupiny lidských patogenů, které běžně způsobují lehká onemocnění dýchacích cest nebo průjmy. Rychlost identifikace nového viru a jeho detailního prostudování na molekulární úrovni bere dech: laboratorní izolaci nového viru oznámili lékaři v Hongkongu již 24. března 2003, další výzkumné skupiny pak o několik dní později.

Vzorek viru izolovaného těsně předtím v Torontu byl v jednu hodinu ráno 7. dubna 2003 převezen do Národní mikrobiologické laboratoře v kanadském Winnipegu. Padesát nanogramů (miliontin miligramu) genetického materiálu viru bylo vloženo do sekvenčního přístroje, a už o pět dní později, 12. dubna 2003, bylo určeno pořadí všech 29 751 nukleových bází DNA, tedy jeho kompletní genová informace, která se vzápětí ocitla na internetu. To je fantastický vědecký výkon: uvědomme si, že v případě AIDS trvala identifikace viru, který nemoc způsobuje, skoro dva roky a jeho sekvencování ještě další rok navíc! O tolik se během dvaceti let zlepšily možnosti moderní medicíny a molekulární biologie.

Ze sekvence DNA viru se dá leccos přečíst. Ukázalo se, že původcem onemocnění SARS je opravdu nový druh lidského koronaviru, který dostal označení SARS-CoV. Rychlou počítačovou analýzou sekvencí známých koronavirů bylo zjištěno, že nejbližším příbuzným je koronavirus nalezený u cibetek. Lidský SARS-CoV se od něj liší pouze ve 29 „písmenech“ — nukleotidech.

Cibetky jsou drobné šelmy, vyskytující se od Afriky přes Asii až po jižní Evropu. Patří do čeledi cibetkovitých (typická biologická tautologie, která normálnímu člověku o tom zvířeti nic neřekne, ale vypadá vědecky). Milovníci kávy je možná znají pro jejich zálibu v plodech a semenech kávovníku: nestrávená kávová zrna, která projdou trávicím traktem cibetek, se totiž považují za dokonalou surovinu pro přípravu excelentní kávy, a mají proto velikou cenu. V Asii jsou však cibetky také oblíbenou součástí jídelníčku a v jižní Číně jsou běžně prodávány na trzích.

Je téměř jisté, že lidský SARS-CoV se vyvinul mutací právě z viru cibetek a na člověka byl přenesen konzumací jejich masa nebo z exkrementů nemocných zvířat. Ke vzniku viru muselo dojít někde v jižní Číně v roce 2002, protože protilátky proti němu se nenašly v žádném vzorku krve odebraném před tímto rokem. Přenos viru ze zvířete na člověka je pravděpodobně nejdůležitějším zdrojem nových virových infekcí v 21. století a ještě o něm uslyšíme víc, než by nám bylo milé.

K prvnímu přenosu viru tedy došlo na podzim 2002 někde v Kantonu nejspíš konzumací masa infikované cibetky. Jak se však onen mutovaný virus šíří mezi lidmi? Dělá to podobně jako jiné respirační choroby (třeba chřipka): vzdušnou cestou v malých kapénkách uvolňovaných při kýchnutí nebo kašlání. Může se přenášet také dotykem; na povrchu kontaminovaných předmětů přežívá virus až 24 hodin. Nemocní vylučují virus také ve stolici a v moči, kde může přežívat 1 až 4 dny. V lokalitě Amoy Garden v Hongkongu, vedle již zmíněného hotelu Metropol, jednoho z hlavních zdrojů nákazy, se infekce šířila v obytných domech z netěsných odpadních trubek odvádějících fekálie. Při splachování docházelo v místech netěsností k tvorbě aerosolu, který byl nasáván nedalekými klimatizačními jednotkami a vháněn do bytů.

SARS byl nejen silně infekční, ale také zabíjel. Smrtnost byla vyšší než u běžných zápalů plic (podle různých pramenů se pohybovala mezi 9–14 % infikovaných pacientů) a rychle stoupala s věkem: zatímco děti téměř neumíraly, mezi pacienty nad 65 let umíral každý druhý. Až do 4. července 2003, kdy WHO vyhlásila konec pandemie, bylo onemocnění diagnostikováno u více než 8400 osob, z nichž 812 zemřelo.

Druhá část

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 184 × | Prestiž Q1: 6,57

+8 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Článek už je přlíliš starý. Diskuse k němu byly uzavřeny.

Dosud bez komentářů

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top