Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Politická objednávka

V běhu času jsem se dozvěděl, kterak dopadlo připomínkové řízení k novele zákona o zbraních. To, že návrh byl špatný, věděl každý, kdo si jej přečetl. V zásadě to ani jinak dopadnout nemohlo.

Kdyby totiž tato novela prošla v původním znění, tak by prostě do cca 10 let byli všichni bez zbrojního průkazu, protože podmínky byly nastaveny tak, že by nikdo nedal potvrzení o spolehlivosti, zdravotním stavu apod.

colt-n.jpg (16,782 kiB)
Zbraň je právo, vládo, ne privilegium!!!

Nemluvě již o zvýšených finančních ná­kla­dech. Nicméně nechci zde psát o novele, ale o tom, co zaznělo na tomto připomínkovém řízení. Když bylo jasné, že novela nemá v pů­vod­ním znění šanci, tak se prý ozvalo z ministerských míst, že zpřísnění je na politickou objednávku (necituji přesně).

A o tuto objednávku mi jde. V situaci, kdy se oficiálně připouští, že díky migrační vlně se prudce zhorší bezpečnostní situace, kdy se neustále operuje s pojmy válka na Ukrajině, kdy kyjevská policie hlásí prudký vzrůst počtu ilegálních zbraní (je to nasnadě, protože v zemi, kde se vede válka, se zbraně objevují ve velkém počtu bez jakékoliv evidence. Myslet si, že se tyto zbraně vyhnou lukrativnímu trhu v Evropě je ukázkou velké „lehkomyslnosti“), tak se zde najdou pomatenci, kteří volají po snížení počtu zbraní mezi zákona dbalými občany.

A toto volání zaznívá bez jakékoliv veřejné diskuze na dané téma, bez analýzy hrozeb a zranitelností. Toto volání zaznívá v době, kdy i přes osobní nasazení některých vojáků a jejich velitelů, naše armáda není dle odborníků schopna ubránit ani okresní město po dobu jednoho týdne. Toto volání zaznívá v době, kdy se mluví o odvodech, ale v případě reálných odvodů by stát neměl pro odvedence ani tepláky, o zbraních, uniformách, dopravních prostředcích, výcvikových prostorách, ubytovacích kapacitách ani nemluvě. Aktivní zálohy jsou v bídné situaci a není jasné, jak by dopadla jejich reálná aktivace.

Omezte ozbrojené občany, „mít zbraň je privilegium…“ (kterak v TV zaznělo z úst jisté bývalé ministryně, která jinak byla přesnou ukázkou agresivního jedince) — tyto věty zní v situaci, kdy policie není schopna občany ochránit i přes to, že máme více policistů (40 414 PČR pro rok 2015, cca. 7000 obecních policistů plus cca. 11 400 příslušníků justiční a vězeňské stráže, dále nezjištěný počet ozbrojených příslušníků celní správy) než za totalitního systému (duben 1989 FMV — Federální ministerstvo vnitra 24 375 — část i pro Slovensko, MVŽP ČSR — Ministerstvo vnitra a životního prostředí České socialistické republiky 26 080 a to včetně pohraniční stráže a StB). Kamery jsou všude, kam se člověk podívá, ale jejich přínos pro bezpečí občanů je sporný.

Tedy v situaci, kdy jsme zničili strukturu vojenské a civilní obrany, která se budovala stovky let (kasárna, cvičiště, sklady, kryty apod.), tak se volá po snížení počtu ozbrojených občanů, kteří v drtivé většině nepředstavují nebezpečí pro stát a jeho obyvatele, naopak tím, že mohou existovat, představují pro narušitele jistou hrozbu a kalkulovatelné riziko. Jak se ukazuje ve stále větším počtu případů, policie prostě není schopna a často ani ochotna občany chránit.

V době, kdy se očekává dramatické zhoršení bezpečnostní situace, by našinec rád slyšel něco jiného než zbabělé výmluvy, osobní invektivy a jalové proslovy politiků, či těkavé případy, které jsou sdělovacími prostředky neustále omílány.

Proč není vypracován plán, jak zákonů dbalých občanů využít v případě bezpečnostních problémů (navíc je třeba si uvědomit, že většina ozbrojených občanů vládne zbraní rozhodně lépe než řadový příslušník obecní či státní policie)? Proč se nikdo nezabývá situací v odlehlých obcích a městečkách, kde není služebna policie a bezpečnost občanů může být ohrožena přílivem nezvládnutých jedinců?

V našem zákoně o zbraních a to i novele je stále ostudný paragraf, který jasně vyjadřuje, že vládě je milejší nepřítel než vlastní slušný a zákony ctící občan. Jak jinak by bylo možné takto veřejně sdělit, že v případě ohrožení státu má vláda možnost legální zbraně zabavit či omezit jejich majitele (nošení zbraně)? Přeci v případě ohrožení státu/města v antice politici vydávali zbraně i otrokům, kteří si statečností v boji mohli získat svobodu a zařazení mezi vážené občany. Naše vlády ne — v případě ohrožení tzv. „svobodné“ občany odzbrojíme. Tedy z tohoto hlediska jsme již nyní v horší pozici než nesvéprávní otroci.

Pokud vezmeme do úvahy konání tzv. politiků, kteří rozhodně nejednají v zájmu tohoto státu a jeho občanů, dále i chování státní správy, tak nutně musíme dojít k závěru, že v podstatě bezpečnosti státu a jeho občanů spíše škodí a ohrožují nás. Stát a jeho zaměstnanci se vlastně vymezují pouze vůči tzv. slušným, zákona dbalým občanům, protože ti ostatní si z nich již dávno nic nedělají.

Policie pouze šikanuje občany naprosto zbytečnými kontrolami, které v zásadě nic neřeší. Státní správa občany neustále omezuje novými a novými zákazy, omezeními a často nesmyslnými příkazy. Politici nejsou schopni schválit jediný zákon bez nutnosti téměř okamžité novelizace. Stát bezduše akceptuje kdejakou pitomost, kterou vymyslí Brusel (poslední výkřiky — zakážeme plynové atmosférické kotle, výkonné vysavače, vyhubíme mývaly…) a v zásadě se dostává do pozice nepřítele svých slušných a zákona dbalých občanů. Tím zároveň tuto skupinu i zmenšuje. Podle tupé reakce politiků na jakoukoliv nestandardní situaci je jasné, že neumí řídit ani trakač, natož stát — příklady:

  • metanolová aféra — uděláme prohibici (ničemu to nepomohlo, pouze to spoustě lidí uškodilo),
  • Uherský Brod — omezíme zbraně (vše doprovázeno řečmi, že většina společnosti si zbraně nepřeje, protože držitelů zbrojních průkazů je pouze 300 000 — absurdní. On se totiž nikdy nikdo té veřejnosti neptal. Schází jakákoliv reálná analýza dopadů na společnost. Ze zkušeností víme, že takové omezení má negativní dopady.)
  • zákaz kouření — plošně vše zakážeme, aby nastal ráj (nikdo ovšem se nezamyslí nad faktem, že např. v Japonsku se kouřilo hodně, ovšem rakovinu plic začali poznávat až ve chvíli, kdy se začali krmit stejným svinstvem jako my v Evropě a v USA).

Z těchto příkladů je jasné, že se bohužel i přes fráze uvedené v ústavě, dostáváme do situace, kdy opravdu jsou ohroženy naše životy i majetek a to nejen výše zmíněnou politickou objednávkou. Ono totiž začíná platit, že občan vlastní pouze to, o čem stát neví. Vše ostatní mu lze kdykoliv zabavit a to tzv. zákonným způsobem (přes daně, paragrafy, ohrožení státu, prostředky v bance zablokovat atd.).

Pro nás z toho plyne jedno. Musíme si pamatovat, jak s námi kdo jednal, kdo zadal politickou objednávku a využít všech prostředků, aby se dotyčná partaj eventuálně pán k moci již nedostali. Momentálně mne ani nic jiného zákonného nenapadá.

11. 7. 2015 Sidoniusb, převzato z D-FENS

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 149 × | Prestiž Q1: 5,91

+3 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Politická objednávka

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top