Štítky článku: •  

Linuxem letem světem (7)

V tomto dílu konečně začneme s přípravou systémového disku pro zavedení operačního systému Linux. Než se ale do toho pustíme, měli bychom si včas ujasnit několik bodů. Nejprve si projděte následujícím krátkým testem, zdali se do takového úkolu vůbec máte pouštět.

Orientační test: Mám se do instalace Linuxu pouštět?

Tak jak jste dopadli? ;-) Pokud nic moc a výsledek vašeho testu vám ukázal vysoké procento, ve kterém pravděpodobně selžete a nebudete umět pokračovat dál, ještě to neznamená definitivní rozloučení. Pokud budete schopni vytvořit si zaváděcí (bootovací) médium, zůstávají vám ještě dvě možnosti: a) příslušnou verzi Linuxu si pouze vyzkoušet bez instalace (to jde relativně snadno a pak byste mohli požádat někoho, kdo se v počítačích vyzná lépe než vy, aby vám instalaci provedl), anebo za b) pokud jste rozhodnuti, že dosavadní operační systém počítače už je pro vás opravdu nepotřebný (a vytvořili jste si zálohy vašich souborů, jak jsem psal někde v před-před-minulém dílu), pak můžete spustit instalaci „na hulváta“, což znamená ponechat prakticky všechny instalační procedury na instalátoru.

Výběrem této možnosti se kompletně vymaže obsah počítače a nainstaluje se Linux jako jediný operační systém. Je to postup poněkud „brutální“, ale je funkční a s výjimkou nastavení instalačního jazyka a místního časového pásma v podstatě nemusíte do instalace vůbec zasahovat. Podle výběru distribuce se vám nainstaluje větší nebo menší množství základních programů a systém by měl běžet hladce na první pokus. Takže pojďme na první krok.

32 bit vs 64 bit

Úplně první, co doporučuji udělat a co je nezbytné znát, je zjištění, jaký procesor (a příslušenství na základní desce) máte k dispozici, přesněji je-li Váš počítač 32bitový nebo 64bitový. Nejsnáze to ve Windows zjistíte postupem nabídka Start → Ovládací panely → Systém (viz obrázek 1). Pro základní orientaci podotýkám, že 32bitové procesory už dnes prakticky nekoupíte a najdete je jen v dosti starých počítačích. (A i když 32bitový Linux bývá k dispozici, jejich podpora už zvolna slábne.) Doba jde prostě kupředu a nejčastěji se dnes setkáme s 64bitovým řešením. Což se týká i aplikací. Podle toho musíte najít (případně stáhnout) příslušný ISO obraz. Jinak se instalace/spuštění systému nezdaří.

linux-5.jpg (54,486 kiB)
Obr. 1 — Windows Systém

Výběr média

Pokud je ve vašem počítači k dispozici CD/DVD mechanika, kupte si DVD, protože ISO obraz Linuxu už je dnes poměrně veliký a na 650MB CD se nevejde. Jen pro příklad: ISO Linuxu Mint je velký 2 GB, ISO Ubuntu 2,5 GB. Pro úplnost uvádím, že ISO obraz je soubor obsahující bitovou kopii dat z optického disku. Název je odvozen od souborového systému ISO 9660, který je použit k ukládání dat na CD. Na Windows či Linux má koncovku (extenzi) souborů .iso, na počítačích Mac OS X pak také .cdr.

Pokud DVD mechaniku nemáte (zejména u dnešních malých notebooků už nebývá osazena), je možné si vyrobit bootovatelnou USB klíčenku (někdy chybně nazývanou flashka — to je ve skutečnosti poněkud jiné médium). Pokud jde o datovou kapacitu, bohatě byste si měli vystačit s 8 GB, která se podle výrobce cenově pohybuje od 100 Kč výše, 16 GB od 200 Kč výše. Běžně už se setkáváme dokonce i s extrémně velkými USB klíčenkami, takže pokud ji hodláte používat později na přenášení různých souborů mezi počítači, pak do ní investujte i větší peníz. Rozhodně se to vyplatí.

Výběr softwaru

Na tomto místě je potřeba poněkud zpozornět. Pokud chceme vyrobit systémový zaváděcí disk, nemůžeme postupovat tak, jak jsme zvyklí, například přetáhnout soubor myší nad cílové médium a upustit. To se hodí pro běžné soubory, ale pro vytvoření ISO obrazů je to postup chybný a nepomůže ani, pokud si ISO obraz necháte vybalit dekomprimačním programem a pokusíte se přetáhnout jeho obsah do spouštěcího média. I kdyby počet souborů a jejich velikost byl věcně správný, médium by nebylo bootovatelné. Potřebujeme tedy nějaký program, který nám tento požadavek umí splnit.

DVD

linux-1.jpg (92,850 kiB)
Obr. 2 — Nástroj systému Windows
pro vypalování bitových kopií disků
linux-2.jpg (28,505 kiB)
Obr. 3 — isoburn.exe

Jedna z prvních možností, která se nabízí, je přímo vnitřní program operačního systému Windows, který se jmenuje isoburn.exe, ale ani se nepokoušejte najít ho a spustit; dostanete se k němu snáze tak, že kliknete pravým tlačítkem myši na stažený ISO soubor (viz obrázek 2) a vyberete příkaz Otevřít v programu → Nástroj systému Windows pro vypalování bitových kopií disků. Spustí se vám utilita podle obrázku 3, v níž vyberete DVD mechaniku, ve které chcete vypalovat, případně potvrdíte, že chcete po vypálení zkontrolovat zapsaná data. Na druhou stranu rovnou podotýkám, že tento nástroj nepatří mezi zrovna dvakrát špičkové a raději bych se mu vyhnul. (Nehledě k tomu, že USB klíčenku nahrát vůbec neumí a hodí se tudíž jen pro DVD, respektive CD.)

obsah-iso.jpg (55,067 kiB)
Obr. 4 — Obsah ISO souboru

Nezbude nám tedy, než použít nějaký program třetích stran, kterých je k dispozici celá řada. Jednou z možností je freewarový program ImgBurn, který je určen hlavně k práci s ISO obrazy. Jeho použití je intuitivní, ale je jen v angličtině. A jen v rychlém sledu ještě jiné programy: AnyToISO, Ultraiso, a PowerISO. Obecně je ale možno říci, že vypálení ISO obrazů zvládne každý lepší program pro vypalování.

A jen malá poznámka na závěr: nesnažte se využít komerčního lákadla, že program dokáže vypalovat x-násobnou rychlostí oproti standardu. Naopak, pro vypalování DVD zvolte tu nejnižší možnou rychlost, protože dramaticky vzroste kvalita záznamu — zlepší se čitelnost i trvanlivost DVD.

imgburn.png (80,808 kiB)
Obr. 5 — Prostředí programu ImgBurn

Ale protože dnes už můžeme pokládat optické záznamy za víceméně mrtvou větev způsobu ukládání dat, podíváme se raději na vytvoření bootovatelné klíčenky.

USB klíčenka

usb-klicenka.jpeg (4,135 kiB)
USB klíčenka

Předem je třeba podotknout, že máte-li na klíčence nějaké soubory, budou při tvorbě systémové klíčenky definitivně vymazány a (podle použitého programu) můžete být vyzváni k zformátování klíčenky. Pokud ji budete formátovat ručně, zvolte souborový systém FAT32, velikost alokační jednotky (clusteru) 4096 B. Můžete použít i tzv. „rychlý formát“, kdy se přeskočí zdlouhavé formátování sektor po sektoru (zvlášť u velkých USB klíčenek) a přepíší se jen tzv. MBR tabulky.

Programů na vytvoření systémové klíčenky je celá řada, např. Pen Drive Linux. Jiný z mnou ověřených se jmenuje UNetbootin. Je napsaný v jazyce C++ a je zkompilován jak pro Windows, tak pro Mac OS a Linux. Jste-li ve Windows, vyberete kompilaci pro Windows. Předem je potřeba podotknout, že prográmek je periodicky aktualizován, tudíž byste si měli v případě, že máte nainstalovanou nějakou starší verzi, stáhnout tu nejčerstvější. Použití prográmku je možné dvěma způsoby. Po jeho nainstalování a spuštění se vám nabízí v horním řádku výběr základního balíku (1) příslušné distribuce a po jejím zvolení se vám vylistuje v pravém rozbalovacím kombu (2) seznam dostupných verzí pro danou distribuci. Pokud máte nainstalovanou starší verzi, seznam dostupných verzí už může být zastaralý.

linux-3.jpg (57,183 kiB)
Obr. 6 — Program UNetbootin

Následně v dolním řádku nastavíte volbu USB Disk, vykliknete příslušné cílové zařízení (5) a potvrdíte OK. Pokud budete chtít využít tento postup, program si sám nalezne cílový repozitář, ISO obraz instalace si sám stáhne někam do hlubin počítače (složka Temp), po jejím stažení sám spustí nakopírování ISO obrazu na klíčenku a nakonec nastaví její bootovatelnost. Program prohledává repozitáře těchto operačních systémů: Ubuntu, Kubuntu, Xubuntu, Lubuntu, Debian, openSUSE, Arch Linux, Damn Small Linux, SliTaz, Linux Mint, Zenwalk, Slax, Elive, CentOS, FreeBSD, NetBSD, 3CX, Fedora, PCLinuxOS, Sabayon Linux, Gentoo, MEPIS, LinuxConsole, Frugalware Linux, xPUD a Puppy Linux.

Postupovat ale můžete ještě jinak. Příslušný ISO obraz si můžete najít pomocí libovolného internetového prohlížeče (webová stránka obvykle umožňuje stažení ISO obrazu na nějaké pod-adrese Download a podobně) a stáhnout si ho do počítače ručně (samozřejmě si musíte pamatovat, kam ho stahujete). Výhodou je samozřejmě to, že si můžete vybrat tu distribuci, která třeba vůbec v nabídkové roletce UNetbootinu není uvedena.

Pokud budete postupovat podle tohoto receptu, pak přeskočíte body 1 a 2, vykliknete rovnou trojku (Obraz disku) a následně v políčku vpravo (4) naleznete, kam jste si jej uložili. Dále postupujete jako v minulém receptu, tedy vyberete cílové zařízení a potvrdíte OK.

safely-remove.png (17,797 kiB)
Vysunout médium

Příprava klíčenky je závislá na zvoleném postupu. Pokud si program stahuje ISO obraz sám, je příslušně pomalejší. Ale i tak doba nahrávání na klíčenku může řádově trvat i několik minut. V průběhu nahrávání se samozřejmě ukazuje procentní postup včetně zvýraznění popisu operace a názvů souborů. A nenechte se zaskočit, že někde ve ¾ se nahrávání zdánlivě pozastaví. To se jen nahrává nejobjemnější soubor ze složky isolinux, kterému to trvá poměrně velmi dlouho. Po dokončení zápisu obrazu na klíčenku nezapomeňte klíčenku takzvaně softwarově odpojit (je ošklivým zlozvykem, zejména při zápisu na klíčenku, pokud ji prostě ze zásuvky jen vytáhnete; tím se okradete o mechanismus, kdy počítač zkontroluje, zdali jsou bez chyby nahrány všechny soubory a činnost je řádně ukončena). Unetbootin pak zavřete a vyčkejte na příští díl tohoto průvodce instalací.

linux-4.jpg (27,628 kiB)
Obr. 7 — Program balenaEtcher
rufus_cs.png (13,721 kiB)
Obr. 8 — Program Rufus

Druhý program, který bych vcelku doporučil, se jmenuje balenaEtcher. Program je velmi intuitivní, takže vůbec nevadí, že není přeložen do češtiny. Prvním tlačítkem Select image vyberete uložený ISO soubor na počítači, druhým tlačítkem Change device vyberete cílové médium (klíčenku) a pravým tlačítkem Flash! potvrdíte zápis na ni. Po ukončení zápisu samozřejmě softwarově odpojíme klíčenku stejně jako v minulém případě a program Etcher zavřeme.

Docela dobrou alternativou k programu UNetbootin je citelně modernější (poslední verze je z 20. února 2020) aplikace Rufus. Výhodou je i široký výběr lokalizací včetně češtiny. Rufus vyniká i rychlostí. V porovnání s UNetbootinUniversal USB Installer či Windows 7 USB download tool je až dvakrát rychlejší! Další výhodou je, že se neinstaluje; pouze stáhne a spustí.

To je pro dnešek všechno a příště už se podíváme na přípravu počítače pro spuštění zkušební verze Linuxu, případně pro instalaci jako jediného operačního systému.

PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 187 × | Prestiž Q1: 4,99

+4 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top