Article body
Zákony se staly samoúčelnou věcí, která se někde odhlasuje a pak se někam zapíše v pitomé důvěře, že se veřejné věci napravují. Nic není dále od pravdy.
Nenapravilo se vůbec nic. Darebákům je to beztak putna, pokud je někdo nechytí – ty chycené bych odhadl tak v řádu zlomků promile.
Jediná cesta, jak problém řešit je usilovná a cílená minimalizace počtu zákonů, jejich velmi tvrdá redukce.
Pro lid státu je plně dostačující Ústava státu a Listina práv a svobod, která na ni navazuje.
Není přijatelné, aby Ústava deklarativně zaručovala nějakou věc, kterou nějaký stupidní prováděcí zákon, nebo předpis naprosto zneguje a popře.
Místo toho, aby se Ústavní soud – když už tady je – staral o nepopírání Ústavy prováděcími zákony, pokouší se vytvářet jakýsi nevolený politický aparát, třetí komoru parlamentu.
Velebnosti: to je hnus.
Vím, že se opakuji, ale každý nový zákon nezvýší ve státě mravnost a pořádek ani o kousíček, jen zvýší možnosti selektivní státní represe, a nejspíše umocní odpor k této moci.
Přijměte ještě padesát takovýchto amorálních zákonů a Vaše hlavy nutně skončí na pražských Mosteckých věžích – pro varování všech Vašich následovníků.
Kruci, Vy momentálně mocní: my tu dole nejsme stádo ovcí, se kterým si můžete orat, jak se Vám kdy zamane. My tady ve státě jsme lidi. Máme své zájmy, ne Vaše zájmy. Ale víte Vy vůbec ještě, co jsou to lidi? To se Vám z myšlenkových schemat asi hodně vytratilo. Vy teď máte moc a stále více diktujete, ale k čemu?
V různých diktaturách jsme žili mnoho let, neznám člověka, který by to chtěl opakovat.
Riskujete, že se nasereme.
