Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

       

Štítky článku:

Zvrácení zákona, nebo neomerkantilismus v Evropě

Vždy, když se v obci něco vybuduje z eurofondů, všichni se radují. Obyvatelé mají novu službu, starosta voličské hlasy, agentura provizi, podnikatel zakázku a Evropská unie novu modrou tabuli. Skoro se zdá, že svět nemůže být hezčí. Navíc, když účet za všechnu tuto radost zaplatí rozptýlení, anonymní a ještě k tomu určitě odporně bohatí cizinci.

V jednom z článků jsem psal o čerpání eurofondů podnikateli a různými investory. Ztotožnit se s názorem článku je poměrně jednoduché, stačí nebýt příjemcem EU fondů, platit daně a znát základní ekonomické zákonitosti. Jasně podané argumenty o dotování neproduktivních a zdanění anonymních spolu s plýtváním a korupcí hovoří jasnou řečí.

Těžší je se ztotožnit s názorem, který odsuzuje eurofondy i na podporu měst, obcí, VÚSC a jimi vytvořených organizací. Každý je přece obyvatel nějaké obce či města a má zájem na jeho rozvoji. V tomto případě nesměřují finanční prostředky do soukromých rukou, ale zůstávají v „naší“ obci, máme z nich prospěch všichni, dotují veřejně prospěšné projekty, které slouží nám všem. Navíc, obce musí často bojovat s nedostatkem financí, přičemž množství úkolů a funkcí jim narůstá. Proč bychom tedy měli odmítat možnost přilepšit jim z eurobondů?

eurokoncept-n.jpg (22,774 kiB)
Eurobondy

Pro pochopení vlivu eurofondů na společnost ne­po­sta­ču­je zúžený pohled očima jednotlivých aktérů. Oči nejsou schopny rozeznat rozdíly mezi dvěma fyzicky identickými hřišti, kde jedno je vybudované z eu­ro­fon­dů a druhé dobrovolnými prostředky.

Pouze abstraktní myšlení dovoluje uchopit význam výměny. Bez něj bychom byli svědky jen nějakých přesunů zboží, z rukou jedné osoby směrem k druhé. Stejně dovoluje uvědomit si, že hřiště postavené z eurofondů — bez dobrovolného kon­trak­tu — implikuje donucení, kde vždy získává jeden na úkor druhého, na rozdíl od dobrovolné výměny, kde ex ante získávají oba.

Neschopnost starých merkantilistů odhalit tuto pravdu znemožňovala v minulosti rozšíření obchodu mezi všechny národy a jejich občany. Trpěli dog­ma­tis­mem francouzského esejisty Michela de Mon­taig­ne, podle kterého byly zisky jednoho člověka ztrátou druhého a žádný člověk nemůže dosáhnout zisku jinak než na úkor někoho jiného.

Pozdější ekonomové odhalili tento omyl a pochopili, že z dobrovolné výměny musejí mít prospěch obě strany, jinak by se neuskutečnila. To však neplatí pro eurofondy, ty splňují všechny předpoklady Montaignova dogmatu. Obec, která roste a rozkvétá z eurofondů, činí tak jen na úkor lidí z jiné obce. Slavný Voltaire, ovlivněný ještě starými omyly, v roce 1764 ve svém článku Dictionnaire philosophique napsal:

„Být dobrým patriotem znamená přát si, aby se vlastní obec obohatila obchodem a zesílila v boji; je zřejmé, že země nemůže dosáhnout zisku jinak jen na úkor jiné země a že nemůže dobýt území, aniž by ublížila jiným lidem.“

I když nesprávně pochopil princip svobodného obchodu, nevědomky a o to výstižněji popsal budoucnost v Evropské unii. Být dobrým patriotem dnes znamená přát si, aby se vlastní obec obohatila eurofondy; je zřejmé, že země nemůže takto dosáhnout zisku jinak, než na úkor jiné země.

Celý tento koncept pokřivuje představu o spravedlnosti a morálce ve společnosti. Opěvované obce jsou ty, které dokázaly z eurofondů ukořistit více, než museli jejich občané zaplatit na daních. Na jedné straně jsou vítězové, na druhé poražení. Před tímto nás varoval Frédéric Bastiat, když v 19. století napsal:

„Došlo k zvrácení zákona! A policejní moc státu byla zvrácena společně s ním! Zákon, říkám, se nejen odvrátil od svého patřičného cíle, ale začal sledovat cíl zcela opačný! Zákon se stal zbraní všech druhů chamtivosti! Aniž by zabraňoval zločinu, zákon sám je vinen zlem, které by měl trestat!“

Krádež nepřestává být krádeží, ať je jakkoli maskovaná, jakkoli pojmenovaná, kýmkoliv prováděná. Za každým projektem financovaným z eurofondů stojí nelegitimní, i když legální, zákonem požehnaná, krádež.

Ve společnosti se tak zákon změnil v nástroj loupení. Propast mezi morálně správným a zákonně správním řízením se rozšiřuje. Je nezákonné přimět souseda se zbraní u hlavy postavit hřiště, ale pokud se tak stane prostřednictvím volených zástupců (např. v Evropském parlamentu), zákon oslepne. Jaký je principiální rozdíl z morálního hlediska?

Jednotlivec nemá právo iniciovat násilí proti svým sousedům. Když však tak učiní prostřednictvím volených zástupců, mění se akt z nemorálního na morální? Pokud ano, jak může člověk, který nemá právo iniciovat násilí a donucení, delegovat toto právo na jiné osoby, například ty v Bruselu. Je možné delegovat něco, čím sám nedisponuji?

Ve společnosti se tak vytváří institucionální rámec, ve kterém nejsou zločiny, ale vzkvétá nemorálnost a krádeže, ve kterém nejsou zloději, ale existuje množství obětí a obdarovaných.

Ani ten nejposlednější zloděj si nepřeje, aby se krádež stala obecným prostředkem zabezpečování statků. Uvědomuje si, že pokud se ve společnosti stane ze zločinu legální a morální akt, společnost jako taková skončila. Toto je však směr, kterým se vydala Evropská unie, vytváří prostor pro nové neomerkantilistické hnutí a tím vznik nevraživosti mezi národy. Dnes to už neplatí jen pro eurofondy, ale i všechny eurovaly, eurozáchranné systémy a další budoucí euro-nápady, kterých bude jen přibývat.

To, že celá Evropská unie, jak ji dnes známe, je zatím posledním stádiem evropského vývoje, ještě neznamená, že se jedná o vyšší a dokonalejší stav. Lidstvo nevede dějinami nějaká neviditelná ruka prozřetelnosti od méně dokonalých k dokonalejším etapám. Taková teorie evolučního meliorismu, kterou se tak rádi prezentovali socialističtí autoři, měla dokazovat nezbytnost nástupu socialismu.

Dnes se nás o podobných nezbytnostech snaží přesvědčit fundovaní europrogresivisti a technokraté. Každý další krok k evropské integraci spojený s centralizací má být stejně nevyhnutelný a je automaticky považován za vyšší etapu vývoje. Zdá se, že sociální inženýři jsou nepoučitelní a proto: „Neexistuje lepší způsob, jak ukázat absurdnost myšlenky, než nechat ji, aby se její důsledky plně projevily,“ pravil profesor Menger.

Róbert Chovanculiak

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 1 003 × | Prestiž Q1: 5,43

+2 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Zvrácení zákona, nebo neomerkantilismus v Evropě

(Článek už je starý. Interní diskuse k němu byly uzavřeny.)

Žádné komentáře

Facebook diskuse
top