Štítky článku: •  

Morová epidemie v letech 1665/1666

Již několik dní jsme zaplavováni informacemi o postupující epidemii COVID-19, pro kterou se ujal název koronavirus. Ze všech stran přicházejí prognózy, jak se bude epidemie rozšiřovat, kdy ustoupí, co vše se proti jejímu rozšiřování dělá, co smíme a co ne, jak se chránit atd.

Čína, které jsme se donedávna posmívali, je — zdá se — z nejhoršího venku. V Itálii se epidemie stala pohromou. Je to kulminace, nebo ještě ne? Každou chvíli přicházejí nové zprávy. Podle jedné tam krematoria „nestíhají“. Nikdo neví, co přijde. Vyhneme se nejhoršímu nebo to u nás bude jako v Itálii?

Různé epidemie postihovaly (nejen) Evropu od nepaměti. O morové epidemii z 60. let 17. století se dochovalo svědectví v knize Daniela Defoa Deník morového roku. Autor popisuje na základě spolehlivých autentických pramenů a svědectví pamětníků případ děsivé epidemie moru, která postihla Londýn v letech 1665/1666. Epidemie je známá jako Velký londýnský mor. České vydání vyšlo v překladu Františka Fröhlicha v Odeonu roku 1982.

Defoeovo dílo obstálo před přísnými měřítky, která lze klást na historický dokument. Autor čerpal z tabulek úmrtnosti, ze zpráv o distribuci a cenách potravin, z nařízení vydávaných úředníky města Londýna a dalších autentických pramenů. Jeho dílo bylo za dobu od svého vydání (1722) podrobeno četným kritikám a objektivita a věcnost Defoeových sdělení jsou dnes obecně uznávány. Zatímco soudobé poznatky o lidském chování (a taktéž o výkonech státních orgánů) při novodobých katastrofách nedávají příliš optimismu ohledně schopnosti dnešní civilizace důstojně řešit tragédie podobného rozsahu, Defoeova zpráva o epidemii moru (jen v Londýně na 100 000 obětí!) je zprávou o civilizaci, která spočívá na poměrně pevných pilířích.

Pohyb zdravého obyvatelstva nebyl zakazován, takže mnoho lidí (mezi nimi i Daniel Defoe, tehdy pětiletý) se při vypuknutí epidemie zachránilo odchodem na venkov, kde se nemoc nerozšiřovala. Epidemie se městem nešířila rovnoměrně. Poměrně dlouhou dobu (do července 1665) řádil mor pouze v přeplněných chudinských čtvrtích, zatímco staré město uvnitř hradeb bylo ušetřeno. Královský dvůr opustil Londýn v červnu. Staré město se odchodem zámožnějších obyvatel na venkov (úředníci města zůstali) značně vylidnilo.

mor_v_londyne.jpg
Mor v Londýně 1665. Dobové zobrazení.

Nařízení rady města Londýna ukládala povinnosti radám v jednotlivých městských farnostech, kde byli ustanovováni vždy na dva měsíce z bezúhonných osob dohlížitelé skládající přísahu radě farnosti. Odmítnutí funkce dohlížitele bylo trestáno vězením na dobu, dokud se vybraná osoba nerozhodne funkci přijmout. Dohlížitelé procházeli farnost a evidovali výskyt onemocnění morem. Pro jednotlivé obvody byli určováni ranhojiči povinní dostavit se k nemocným a ohledávačky zemřelých pracující pod kontrolou lékařů.

Vždy se zkoumala s maximální přesností příčina úmrtí, aby se pro statistické záznamy odlišila úmrtí na morovou epidemii od těch ostatních. Ohledávačky nesměly vykonávat žádné jiné zaměstnání. Pod trestem vězení bylo zakázáno vynášet z domů, kde se vyskytla nákaza, šatstvo a domácí předměty. Nemocní nesměli po dobu jednoho měsíce od zjištění nákazy opustit dům, o což vždy dbali dva hlídači (jeden ve dne, druhý v noci). Hlídači měli povinnost vykonávat činnosti dle pokynů nemocných (umožnit dodávky potravin).

Zvláštní nařízení ukládala majitelům domů mimořádnou každodenní péči o čistotu ulice před domem, metaři každý den odváželi odpadky a hnůj za město. Ve vnitřním městě platil zákaz chovu domácích zvířat. Četné zákazy měly zabránit šíření epidemie (zákaz divadel, tančíren, heren a hostin, zákaz žebrání a potulky, omezení provozní doby hospod a kaváren).

Kupující vždy platili drobnými přesnou částku, aby prodávající nemusel vracet. Přitom peníze házeli do nádoby s octem. Prodávající zboží nebrali do rukou, ale podávali je hákem. Lidé, kteří měli v domech dostatečné zásoby a nevycházeli, podléhali epidemii méně než ti, kteří denně vycházeli za nákupy. Pokud se člověk vzdal nákupů v řeznictví, pak s dvěma pytli mouky, sladem na vaření piva, soleným máslem a sýrem bylo možno nevycházet z domu dva měsíce.

Uzavírání a hlídání nemocných v domech (uvádí se, že v jednu dobu bylo uzavřeno 10 000 domů) se neobešlo bez nejrůznějších incidentů. Mnoho lidí z morových domů uniklo zadními východy nebo přes sousední, nehlídané domy. Uprostřed morového pekla kvetl výnosný obchod se „zaručeně účinnými“ léky na mor. Lidé se v zoufalství uchylovali k jasnovidcům a astrologům. Londýn byl zaplaven kouzelníky.

Defoe uvádí, že si nikdo nedokáže představit, jak byly domy polepeny reklamami doktorů a různých darebů jako „Zde bydlí věštec“, „Neomylné ochranné prášky proti moru“ nebo „Univerzální lék na mor“. Podle Defoea bez výjimky šejdíři tahající lidem peníze z kapes. Někteří utratili veškeré peníze, aby si pořídili obrovské zásoby léčiv. Defoe cituje lékaře dr. Heatha, který v době epidemie označil za původce moru „živoucí bytosti“ viditelné mikroskopem, avšak tento názor se Defoeovi zdál pochybný.

Z dnešního pohledu je neuvěřitelné, že po celou dobu trvání morové epidemie se podařilo vše ve městě udržet ve stavu uspořádanosti. Obdivuhodné je kupříkladu jen samotné zajištění zásobování města potravinami z venkova a dodávkami uhlí. Lidé včetně úředních osob bez reptání vykonávali činnosti životu nebezpečné. Denně byly rozdělovány mezi chudé zásilky potravin a jiných potřebných věcí.

Mnozí z těch, kteří se živili obchodem nebo řemeslem, nemohli z důvodu značného omezení obchodování a řemeslné výroby vykonávat výdělečnou činnost, a byli tak nuceni žít z milodarů. Soukromé osoby poskytovaly městské radě značné peněžní částky jako podporu pro chudé. Mnoho lidí se věnovalo dobročinnosti, rozdělování potravin a peněz přímo chudým, návštěvám nemocných, obstaráváním ošetřovatelek.

Defoe uvádí, že lidumilnost bohatých nebyla jevem několika jednotlivců. Byla prý takového rozsahu, že v londýnských farnostech, městských obvodech a okrscích bylo (mimo dary poskytované přímo soukromými osobami) správci farností, starosty, radními a z rozhodnutí soudů z dobročinných darů rozdáno týdně přes 100 000 liber.

Je to zvláštní, ale k případům, které bychom dnes označili za rabování, nedocházelo. Defoe popisuje pouze jednu zvláštní příhodu, kdy se majitel opuštěného obchodu nenadále vrátil a ve svém obchodě narazil na skupinu žen, které si zkoušely klobouky.

Teprve po půl roce od vypuknutí epidemie moru v Londýně byla nařízena opatření ohledně pohřbívání, které se mělo konat bez účasti veřejnosti i příbuzných buď před východem sluncem, nebo po jeho západu, vždy s vědomím správce farnosti a biřice. Nakonec došlo i na hromadné hroby, neboť rakve nebyly k dostání. Mrtví, zabalení do plátěných prostěradel, ale i zcela nazí, se sváželi na kárách a házeli se jeden přes druhého do společných hrobů. Při velké morové epidemii v Londýně roku 1665 se hromadnými hroby končilo. Raději ani neuvažovat, jak by pohroma rozměrů takové morové epidemie probíhala dnes.

Popisuje pan Aleš Uhlíř na NP

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 234 × | Prestiž Q1: 9,03

+14 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top