Štítky článku: •  

Není všechno zlato…

Zlatý kov fascinoval lidstvo od počátku. Řecká mytologie má krále Midase a zlaté rouno, naše staré pověsti české pak slavné proroctví kněžny Libuše:

„Vrch vidím Jílový, je zlata pln
V tom sila je i divů moc.
Však síla povadne, vás mdloba schválí,
jak pohasne vám lásky svatý žár.“

Jílové u Prahy skutečně patřilo k našim nejvýznamnějším zlatým revírům. Právě díky jilovským ložiskům jsme už za vlády Jana Lucemburského razili zlaté mince (takzvané florény) jako první země na sever od Itálie. Tím začala dlouhá éra vazeb české měny na zlatý mincovní kov.

Čas oponou trhnul a dnešní peníze nejenže nejsou kryty zlatem, ale řada centrálních bank se svých zlatých rezerv dokonce zbavuje. Kanada rozprodala během krátké doby celé své rezervy a z původních 46 tun nezbyl do roku 2016 ani zlatý prach. Zásoby zlata postupně snižuje i Česká národní banka, především kvůli ražbě zlatých mincí. Jestliže ještě v předvečer Mnichova mělo Československo zhruba 96,6 tun zlata; po rozdělení federace disponovala Česká národní banka 70 tunami a po odprodeji většiny zásob v roce 1998 nám zbylo 14 tun.

Od té doby se každý rok naše zásoby tenčí přibližně o půl tuny. Jen v loňském roce byla emitována stomilionová mince „100 let česko-slovenské koruny“, zlatá desetitisícikoruna „Zavedení československé měny“ a tradiční pětitisícovky „Hrad Švihov“ a „Hrad Veveří“. Dohromady v celkové hmotnosti zhruba 755 kilogramů, což přibližně odpovídá našemu loňskému zlatému úbytku. Dnes tedy na jednoho Čecha připadá méně než gram zlatých rezerv (v přepočtu méně než tisícikoruna na osobu) oproti zhruba 32 gramům (36 tisícům korun) v Rakousku.

Naopak jiné centrální banky zlaté rezervy kupují ve velkém. Rusko za uplynulých dvacet let zpětinásobilo svůj „zlatý poklad“ na dnešní zlatou rezervu ve výši 2241 tun, mohutně do zlata investují také centrální banky v Číně, Indii nebo Turecku. V minulých letech navíc přesunulo své zlaté rezervy ze zahraničí zpět domů Německo, loni podobný krok zvažovali také Slováci.

Právě Čína ročně těží kolem 404 tun žlutého kovu — s výrazným náskokem před Austrálií (315 tun), Ruskem (300 tun) a Spojenými státy (222 tun). Největší evropští těžaři, Finsko a Švédsko, dohromady vytěží jen 16 tun ročně. V českých zemích se od počátků keltského osídlení až po dnešní dny vytěžilo podle odhadů geologů zhruba 90 tun zlata, pod zemí pak prý máme až 380 tun. Z celých zásob je ovšem podle geologů využitelných, při současné úrovni technologií, jen asi 70 tun, což při dnešních cenách zlata odpovídá 81 miliardám korun tedy zhruba ročním výdajům České republiky na obranu. Celková roční světová poptávka po zlatě dlouhodobě stagnuje kolem 4300 tun, z toho necelá polovina je použita na výrobu šperků a zhruba třetina slouží jako investiční kov.

Zlaté okno ve světě hlučně zavřel 15. srpna 1971 prezident Richard Nixon, když odpojil americký dolar od zlata. Poslední zbytky zlatého standardu tak vzaly za své. Naše fascinace zlatem však trvá.

Píše paní Hana Lipovská na Ekonomie selského rozumu

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 248 × | Prestiž Q1: 9,77

+16 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top