Štítky článku: •  

Několik slov k Covidu-19 (2/2)

V minulém dílu jsem pohovořil o používání alespoň základních ochranných pomůcek před nákazou coronavirem a o bezpečnějším nakládání s potravinami a dalším zakoupeným zbožím. A ani jsem se nezmínil o běžné lidské ohleduplnosti vůči ostatním, která je asi nejbezpečnější zbraní proti šíření nákazy.

Teď jen několika slovy o hygieně například v nemocnicích, kde na tom nejsou o mnoho lépe. Ačkoliv v nemocnicích a zdravotnických zařízeních se jedná o školený zdravotní personál, máme tam rovněž personál laický, nekvalifikovaný, který nebyl snad ani poučen v nakládání s biologickými materiály, respektive chování se v biologicky rizikovém prostředí. A pak nikoho nepřekvapí, že sice uklízečka prochází veřejně přístupnými chodbami s kbelíkem s nějakou dezinfekcí, vytírá sice chodbu, vysypává kbelíky, přičemž ale v pravé ruce třímá hadr a levou rukou manipuluje s předměty. A vůbec ji nezajímá, že levou ruku má trvale kontaminovanou a to co bere do ruky, vzápětí po otření zas a znova zamoří. Já vím, dá se namítnout, že zbytky dezinfekce na povrchu předmětu to spraví. Jenže měla by být poučena, že na to, co je ošetřeno, už se sahat nemá.

(Pamatujete si ještě tu vtíravou vůni kresolu, která bývala pro nemocnice typická? Někomu to možná smrdí, ale já ji měl hrozně rád — ostatně dezinfekce má smrdět. Už tím, že smrdí, nám dává signál, že skutečně dezinfikuje.) Mimochodem zdravotní personál je virovou nákazou mimořádně exponován a zjistilo se, že nejvíce se mohou nakazit ti, kteří přicházejí do styku s mnoha postiženými pacienty. Čili vícenásobná expozice zvyšuje riziko.


A ještě jedna otázka mě vcelku trápí a už jsem o ní psal před mnoha lety (zde a zde). Sklidil jsem za ni tenkrát poměrně tvrdou kritiku a ostrá slova o tom, že eugenikou se zabýval už Adolf Hitler a doktor smrt Mengele. Jenže uvědomuje si vůbec někdo, jaké obrovské prostředky pohlcuje naše zdravotnictví? A že je to rok od roku stále větší procento HDP? A budeme schopni někdy říct, že je někde nějaký strop? Já naprosto chápu, že nikomu se nechce předčasně umírat. Jenže bohužel, jako každá mince, i tato má dvě stránky. Před mnoha lety si přírodní výběr sám zajišťoval to, že přežijí pouze zdraví a silní jedinci a udržoval náš genofond v nějakém přiměřeném rozpětí zdravého stavu. Jenže jak věda pokračuje, dokáže udržet při životě i jedince, kteří by druhdy nepřežili, vypiplá je až do dospělého věku a dokonce jim umožní, aby svůj často poškozený genofond také předali další generaci.

Tím vlastně náš civilizační okruh, nebo společnost, chcete-li, do jisté míry degeneruje. A to za vynaložení poměrně extrémně vysokých finančních prostředků. O to více, že ze značného procenta je zdravotnictví financováno na úrovni státu, tedy bez řádné kontroly efektivity a návratnosti vložených prostředků. Mnoho drahých špičkových přístrojů, mnoho nemocnic, mnoho finančních prostředků. Ano, relativně dobře přístupná a relativně kvalitní lékařská péče. Ale… Zatracené ale…

Ta otázka se nám vkrádá na stůl i v těchto okamžicích, kdy víme, že coronavirus má snahu likvidovat spíše oslabené jedince, ať už věkem, či jiným zdravotním faktorem. V Německu jdou dokonce až tak daleko, že si libují, že coronavirus vyhubí z jejich hlediska nepříjemnou generaci, která se v očích ekologických fanatiků jeví jako odpovědná za devastaci životního prostředí. Zdá se nám to obludné.

Jenže, klaďme si i nepříjemné otázky. Umí někdo vyčíslit, jak nesmírné prostředky vynakládáme na lidi beznadějně nemocné, přičemž na ty zdravé potom nezbývá dostatečný objem peněz, času i personálu? Někde jsem četl cynické číslo, že jeden lidský život je ekvivalentem zhruba 1,2 milionu korun. Řeknete si, no fuj… Copak to jde takhle počítat? No jo, ale máme vůbec právo nepočítat?

Připomínám si historku z doby, kdy jsem žil s profesionální zdravotní sestrou, která pracovala na ARO kardiologického oddělení. A na její nervy, se kterými přicházela denně z práce, kde z jedné strany bylo umírání denním chlebem, z druhé strany, kdy až příliš často vyprávěla historky, jak nějaký stařík či stařenka plakali před doktorem, aby už do nich nebodal, aby jim nepůsobil další bolest a nechal je v klidu umřít.

Jenže doktor, pamětliv Aeskulapovy Hippokratovy přísahy, byl zavázán pomáhat a zachraňovat životy doslova proti vůli člověka. A ze stejného ranku je i otázka povolení či zákazu euthanasie. Zkrátka, zdravotnictví někdy zachraňuje člověku mizerný život násilím a proti jeho vůli. A abych tady nepsal jen svojí vlastní zkušenost, předesílám, že něco podobného a také jen těžko stravitelného, připomíná i doktor Macek. Cituji:

„Dá se předpokládat, že počet nakažených a zemřelých ještě silně naroste. Z toho ovšem logicky vyplývá, že po skončení epidemie denní průměr zemřelých poklesne, neboť část zemřelých zemře prostě dřív, než by zemřela bez vlivu epidemie, nikoliv navíc. Z těchto zemřelých by přitom nemalá část vlivem jiných chorob spíše přežívala, než žila, udržována (někdy dlouhou dobu) při životě agresivní, nikoliv paliativní medicínou. Pokud se nezaujatě podíváte kolem sebe a k tomu zavzpomínáte, jistě mi dáte za pravdu, že znáte spoustu lidí, kterým by časnější smrt ušetřila následnou dlouhou dobu trápení. Těch lidí, kterým jsem namísto žití-nežití přál co nejrychlejší smrt, jsem poznal za život desítky a desítky a vy jistě též, jen si to přiznejte! Na přírodní eutanazii prostě většina z nás není zvyklá, neboť se s ní nikdy v životě nesetkala, a stejně jako se domnívá, že poručíme větru, dešti, je přesvědčena, že poručíme přírodě a smrti i v tomto případě.“

viditelny-macek.cz

„Zpráva o úmrtí druhého pacienta v havířovské nemocnici zní: »Pro jeho záchranu nemocnice udělala vše, ale pomoci mu už ani specializovaná intenzivní péče nedokázala. Pacient měl totiž rozsáhlé nádorové onemocnění s pokročilými metastázami do dalších orgánů. Nákaza coronavirem jeho smrt, bohužel, uspíšila,« sdělila mluvčí.

A teď se bez emocí zamyslete nad tím »bohužel«. Co jiného než další a další trápení končící za čas samozřejmě smrtí, by jej čekalo? Jakou další agresivní léčbu by mu zdravotnictví poskytlo, aby prolongovalo jeho trápení? Mimotělní oběh?

Ostrá debata o hranicích agresivní a paliativní medicíny, o které nikdo nechtěl slyšet, nás ještě čeká…“

Dokončoval o den později tentýž doktor Macek.

I to jsou otázky, na které bychom dříve či později měli najít přijatelné odpovědi.


A snad úplně poslední bod, který mě trošičku irituje a souvisí i s tím, co jsem uvedl v minulém dílu, s výrobou dezinfekční gelů. Stát plánuje na nákupy zdravotních prostředků vynaložit přes tři miliardy korun a většinou už i materiál objednal v Číně. Jedná se o 30 milionů roušek, více než šest milionů respirátorů, 250 tisíc ochranných bio-obleků a brýlí.

Zatímco v Česku jsou firmy schopny vyrobit a dodat prakticky stejné množství, jedna firma dokáže vyrobit milion roušek měsíčně a pokud by měla 20 milionů na investici, pak by dokázala vyrábět 6 milionu kusů měsíčně. Liberecká Technická univerzita dokáže vyrobit šest tisíc filtrů denně, pokud by byly roušky s kapsou pro filtr zachycující koronavirus. Je schopna vyrobit 20 tisíc filtrů do roušek denně, stačí roušky vyprat, vydezinfikovat a vložit nový filtr. Jen tyto dvě firmy by dokázaly vyrobit a dodat skoro 7 milionů roušek měsíčně, roušek, které zachytí virus. Další výrobci nabízejí respirátory a to kvalitnější, než ty čínské (v Číně je objednána jen horší třída PFF2; PFF3 mají s bídou pro sebe, nehledě k rostoucí ceně), dokážou dodávat statisícové série týdně, dokonce některé dodávají respirátory zachycující a hubící virus. K tomu výroba respirátorů v ČVUT, výroba z potápěčských masek a další výrobci.

Podobně je to i se speciálními oděvy pro zdravotnictví, kde je v ČR dost firem vyrábějících tyto oděvy ze speciálních netkaných textilií. K tomu už máme laboratoře, které vyvinuly laciné testery na koronavirus a jsou jich schopny dodat také docela velké množství.

Tak proč namísto oslovení těchto firem, podpory domácích výrobců, nakupujeme a utrácíme miliardy v Číně? Mně se zdá, jako by snad ani nebyla vůle pomáhat domácím výrobcům…


Takže nakonec jen takové drobné shrnutí. Před pár lety stát nakoupil za miliardu korun očkovací látku Tamiflu (tuším, že tenkrát šlo o nebezpečí epidemie prasečí chřipkou H1N1). Následně se zjistilo, že se nikdo moc nechce nechat dobrovolně očkovat, stát se marně pokoušel nařídit očkování zdravotnímu personálu a vojákům, kteří se také povinnému očkování zpěčovali. (A jestli si dobře pamatuji, měl v tom tenkrát také prsty lampasák Prymula, který měl mimochodem docela problémy se střetem zájmů, na který se už dnes zapomnělo) a po letech v podstatě neupotřebenou vakcínu stát nechal prohnat komínem spalovny. To pochopitelně vyvolalo rozhořčení o státním plýtvání.

Na straně druhé se zdá, že při letošním ataku koronaviru stát v podstatě promeškal celý leden, kdy už se vědělo, že Čína má s koronavirem velký problém, ale na vládní úrovni se žádná významná opatření neděla. Předzásobeny byly spíše některé lokální organizace, stát zaspal. Ale tohle nepíšu jako nějakou výčitku, spíše konstatování toho, že nikdy se nelze zachovat všem a vždycky se najde někdo, kdo bude ex post kritizovat.

Jenže pak stát nařídí nouzový stav, a když se ukáže, že by měl podle zákona vzniklé škody platit, vycouvá z toho tak, aby platby prakticky znemožnil. Jindy vyhradí nákupní čas pro seniory a následně jej každý následující den změní. Nebo např. den a půl platil zákaz vycházení pro více než dvě osoby najednou, jenže lidem o něm nikdo neřekl. Mám stále větší pocit, že stát jedná zcela bez rozmyslu a vyžívá se jen v příkazech a zákazech, přičemž podstatné věci jako by neviděl.


Před nějakými 18 lety se objevil koronavirus také, a než na něj stačil svět a výzkumná pracoviště patřičně zareagovat, virus se bez rozloučení ztratil ze světa. Jenže dnes nevíme, jak se ten současný zachová, nakolik na něj lze vypěstovat individuální obranyschopnost, či zda nám náhodou na podzim nezmutuje, a ani kolik obětí si mezitím stačí vzít. Máme velmi mnoho otázek a jen velmi málo přesných odpovědí.

PeTaX

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 254 × | Prestiž Q1: 10,45

+18 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 3 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář
Marcusant

Cílem medicíny po celou dobu její existence bylo oddálit smrt ideálně ji z života zcela vymístit nejlépe se zachováním kvality života. K tomu poskytuje Hippokratova přísaha morální rámec o který se lékař může a vždy má opřít. V dnešní době se již nejedná o problém principiální, ale převážně technický. Není to naivní touha hrát si na boha, to už reálně nejakou dobu úspěšně děláme. Klasický Darwin je nyní již cestou zpět. Pro genofond není západní medicína zase takovým ohrožením, protože genetická pestrost se jejím působením nevytrácí spíše naopak- umožňuje přežít i méně "kvalitním" variantám. Větším nebezpečím je příbuzenská plemenitba, která pestrost omezuje a způsobuje, že některé geny zcela zaniknou. To vede k prudké online sledovatelné degeneraci populace. Pokud je navíc omezen prostup mezi imbrední a nedotčenou populací např. z náboženských důvodů, na průšvih je zaděláno.

PeTaX

Dík za Hippokrata; opravil jsem.
Pokud jde o "oddálit smrt ideálně ji z života zcela vymístit nejlépe se zachováním kvality života", myslím, že přesněji to popisuje níže Borsuk; nebudu opisovat.

Borsuk

1/ drobná technická poznámka: virus není buněčný organismus.(to ale není v kontextu s těmito články podstatné)
2/ co se týče smrti a umírání, naše společnost se dlouhodobě tváří, jako by smrt a umírání neexistovalo, stejně na to pohlíží i většina jednotlivců. A s ateizací společnosti se jednotlivec na smrt přestal "připravovat".(nejsem členem žádné církve ani náboženské skupiny). A samozvaní mudrci z řad moderních celebrit o takových věcech nemluví.(možná je to i dobře). Málokdo má dnes štěstí, že umírá v kruhu rodiny a setkal jsem se s názorem, že děti by ani na pohřeb, třeba svých prarodičů, neměli chodit aby je to netraumatizovalo. (ono se vůbec dbá aby děti nikdo netraumatizoval, třeba známkami ve škole atd. Výsledkem je klesající psychická odolnost nových generací. To je obdoba těch úzkostlivě omývaných jablek).
3/mnoho věcí se odstupem jeví jinak, cvičení CO jsem samozřejmě považoval za bolševickou buzeraci, jen to že jsme se ulili ze školy se nám líbilo.....

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top