Štítky článku: •  

Plicní mor, antrax a cholera v SSSR

V Sovětském svazu se během 20. století objevily různé nemoci, s nimiž bylo nutné bojovat. Stejně jako nyní, kdy svět postihla pandemie koronaviru, Sovětský svaz nechtěl nechat nic náhodě a mobilizoval v boji proti epidemiím celou státní mašinérii — lékařské kapacity, policii, armádu, ale i tajné služby.

Ať se nám to může zdát málo pravděpodobné, během 20. století musel Sovětský svaz bojovat s epidemiemi nemocí, které bychom zařadili spíše do jiného století. Státní aparát usiloval o to co nejdříve nakažlivé nemoci lokalizovat a předejít pokud možno jejímu dalšímu šíření.

Ne vždy se to samozřejmě podařilo. V 1939 si „přivezl“ například plicní mor z města Saratov do Moskvy mikrobiolog Abram Berlin, který prováděl v Saratovu experimenty na zvířatech. Vědec ale nesetrval v karanténě, ale nemoc „zatáhl“ do hlavního města Sovětského svazu. Ubytoval se v hotelu, navštívil například i kadeřníka. To už se mu udělalo velmi špatně a byl hospitalizován s  diagnózou plicního moru. Hrozilo rozšíření nemoci, na kterou v té době nebyl lék.

Lékař Simon Gorelik má zásluhu na tom, že se nemoc masivně nerozšířila, a okamžitě izoloval sebe i Berlina. Nemocnice, v níž byl berlin izolován, úřady uzavřely, KGB pak lokalizovala a dala do karantény všechny, kdo byli v kontaktu s Berlinem. Hotel, v němž ze mikrobiolog ubytoval po návratu ze Saratova, byl důkladně vydezinfikován. Tato a další opatření měla za následek, že zemřeli „pouze“ tři lidé a mor se nešířil dál.

V roce 1970 se musel Sovětský svaz vypořádat i s cholerou, která zasáhla zejména břehy Černého moře. Epidemie se šířila z Íránu navíc na vrcholu dovolených. Nemoc se rozšířila posléze do Moskvy i Petrohradu. Vláda však nenechala nic náhodě a stejně jako v již zmíněném případu plicního moru jednala rychle a rozhodně. Zmobilizovány byly tisíce lékařů, armáda i námořnictvo, aby se podílely na zastavení šíření nemoci. Lodě i vlaky se proměnily a mobilní laboratoře a poslány k postiženým městům. Letoviska Oděsa, Batumi a Kerč a další epicentra cholery byla důsledně izolována a dána do karantény. V listopadu 1970 se podařilo těmito opatřeními nemoc porazit.

A jak si Sovětský svaz poradil s antraxem neboli slezinnou snětí? Nemoc se objevila v roce 1979 na Urale, konkrétně v Jekatěrinburu, a zůstává nejzáhadnější epidemií v historii země. Podle různých zdrojů jí podlehlo kolem 60–100 lidí. Vypuknutí nemoci bylo způsobeno nakaženými hospodářskými zvířaty. Podle jiné teorie způsobilo šíření nemoci náhodné vypuštění uvolnění výtrusů antraxu z vojenské biologické laboratoře, která byla situována na periferii města.

Když se prokázalo, že nemoc, na kterou se umíralo už mnohem dříve, je antrax, byla pro pacienty zřízena speciální jednotka, která se měla o ně starat, která zahrnula vakcinaci ve velkém měřítku, Jekatěrinburg musel být dezinfikován, do této procedury byly zapojeny též vrtulníky. Sovětský svaz tak nasazením dostupných prostředků nakonec zabránil šíření i antraxu.

Zdroj: rbth.com via SecurityMagazin.cz

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 220 × | Prestiž Q1: 7,15

+10 plus Známkuj článek minus –1

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, nebo mi bude zanášet diskusi nevyžádanou reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top