Article body
Stát nekonečnými represemi, nařízeními, daněmi a absurdními zákony dosáhl toho, že se konečně ovčani začali sebeuvědomovat a začínají být občany. Už té represe mají dost a právem chtějí ukázat, že stát ≠ vláda, stát ≠ rozpočet, stát jsou ty milióny lidí, kteří v něm musejí žít, pokud se nerozhodnou emigrovat.
Státní moc, soudní, výkonná i legislativní, svou arogancí a odtržeností od reálného života ztratila veškerou legitimitu tuto moc uplatňovat. Volby, kterými se sama snaží legitimizovat, jsou jen velmi chabý argument.
Pokud volby nebudou přímé, osobní a pokud jakýkoliv politik, soudce, či poslanec nebude odvolatelný kdykoliv v průběhu mandátu nevůlí svých volitelů, nedostaneme se z toho bahna. Možná pak lépe odejít z tohoto modelu „demokracie“.
K té odtrženosti od reality přispívá hlavně to, že tito lidé dostávají z veřejných peněz naprosto nereálné mzdy. Ať se zaslouží o něco užitečného, nebo prosadí nějakou šílenou zhovadilost, stejně obdrží stejnou nárokovou mzdu, výsluhy a výhody, které obyčejný člověk nemá a ještě ve výši, které běžného člověka musí urážet.
Napadá mne, že mzdy všech veřejných činitelů by měly být vypočítávány z blahobytu prostých občanů. Čím víc uškodíš lidem, tím méně dostaneš. A naopak.
Povstaňte podobně ve všech městech a vesnicích. Vykašlete se na vlastní politickou orientaci! Jsme tu dole lidé, byť s rozličnými představami, ale můžeme se shodnout, že takhle už to tedy opravdu nejde.
