Štítky článku: •  

Celebrity fňukají, zdravotníci riskují život

ROZHOVOR „Vyděsila mě tamní nepřipravenost a ležérnost, která se neobtěžovala poučit se z toho, co se dělo v Itálii, třebaže britská média od samého začátku vedla rozhovory s italskými lékaři, varujícími, že to Británie dělá špatně.

O britském zdravotnictví už dávno vím, že je v chaosu, ale ta míra nevybavenosti a zanedbání, s jakými se snažilo viru čelit, a vlastně ani nesnažilo, mně i přesto vyrazila dech. Británii virus zastihl, jak se po anglicku říká, se spuštěnými kalhotami,“ vysvětluje spisovatel Benjamin Kuras, jenž v normálních časech v Británii částečně žije. Vyděsila ho i tamní nekázeň ve veřejném prostoru a „ufňukanost celebrit stěžujících si, že jsou zavřeni ve svých vilách s bazény a kinosály, zatímco zdravotníci nasazují životy a zdraví ve dvacetihodinových šichtách“.


Svět postihla pandemie koronaviru. Vím, že nejste odborník epidemiolog, ale myslíte, že razantní opatření, která zavedla naše vláda jako jedna z prvních, byla ze zdravotního hlediska správná?

Já se vždycky radši ve všem, co mám posuzovat, dívám na faktické výsledky, než na teoretické, i když třeba vědecké a možná správné posudky a propočty. Sleduju obden počty nakažených, vyléčených a zemřelých. Takže podle toho bych si troufal říct, že když je Česko v žebříčku postižených zemí se 150 mrtvými někde na 30. místě (na špici USA 23 000, Itálie 20 000, Španělsko 18 000, Francie 15 000 a Británie 11 000), tak to asi děláme ze zdravotního hlediska správně a možná bychom místo remcání měli využit volného solitérního času k něčemu užitečnému. A být rádi, že nás Prozřetelnost posadila do Prahy místo New Yorku nebo Milána. V mém případě moc nechybělo a mohlo mě to chytnout v Londýně, takže „sčítám svá požehnání“, jak se anglicky říká děkování Pánubohu.

Samozřejmě se ozývají hlasy, zda by nebylo praktičtější nechat uhynout určité procento lidí, zvlášť když jde o lidi už se smrti tak jako tak blížící, a „promořit“ ostatní, aby získali imunitu a zachránila se světová ekonomika před krachem. Jenže, teď se v Jižní Koreji zjišťuje, že některým lidem „vyléčeným“ se nákaza vrací, a neví se proč. Takže to asi bude komplikovanější, a já zatím dávám přednost životu před ekonomikou.

Možná o vás není tolik známo, že máte velmi blízký vztah k Itálii. Jak sledujete tamní situaci?

S úzkostí a s obavami o její budoucnost. Itálii to chytlo nejhůř, bez varování a zpočátku i bez pořádné pomoci. Mám tam kamarády v Benátkách, v Římě a v Toskáně, zatím jsou v pořádku. Dlužím tam ještě z loňska dopravní pokutu, proti jejíž výši jsem se odvolal, protože mně ji za jeden přestupek napařili dvakrát, a to ještě v dvojnásobné výši, než je normální, takže vlastně čtyřikrát. To tam některá města dělávají blbým cizincům, co neumějí italsky, u mě se spletli. Ale nějak se mně zdá, že teď mají jiné starosti, než mě o ni upomínat. Už jsem byl smířen s tím, že jim půlku zaplatím, ale ne jako pokutu, nýbrž jako příspěvek na obranu před virem. Jezdím tam mnoho let už skoro každý rok, znám tam skoro „každý kámen“, jak praví otřepané klišé, a letos se mně po ní bude stýskat. Hotel, kde jsme byli loni, nám každou chvíli e-mailem posílá všelijaká přání k svátkům a recepty k jídlu.

Komu to o mně, jak říkáte, není známo, doporučuju přečíst mou knížku „Zachraňte Itálii“, po níž se vám budou sbíhat sliny navštívit Itálii, co nejdřív to bude možné, a v rámci svých možností přispět k jejímu vzkříšení. Je to kolébka naší civilizace a najdete tam na každém kroku něco ze všech evropských historických období, na takové estetické úrovni, o jaké se nám nikde jinde nezdá. Plus to dlouhé mořské pobřeží a tucet jezer, hory, jídlo a fajnové víno.

Více se ví o vašem vztahu k Británii, kde jste dlouhá léta žil. Britská vláda na začátku pandemie zvolila, z mého pohledu, podivný přístup, kdy se mluvilo o promořenosti obyvatelstva. Poté výrazně postoj otočili — zvláště když se těžce nakazil i premiér Boris Johnson. Co říkáte jejich postupu?

Ještě tam částečně žiju, za normálního stavu bych tam byl každý měsíc přibližně týden. Vyděsila mě tamní nepřipravenost a ležérnost, která se neobtěžovala poučit se z toho, co se dělo v Itálii, třebaže britská média od samého začátku vedla rozhovory s italskými lékaři, varujícími, že to Británie dělá špatně a neví, s čím si zahrává. Pak to málem odskákal sám premiér.

O britském zdravotnictví už dávno vím, že je v chaosu, ale ta míra nevybavenosti a zanedbání, s jakými se snažilo viru čelit, a vlastně ani nesnažilo, mně i přesto vyrazila dech. Zdravotníci dlouho pracovali bez základních ochranných prostředků, mnozí jsou už sami nakaženi a dvacítka jich umřela. Británii virus zastihl, jak se po anglicku říká, „se spuštěnými kalhotami“.

Jak to v Británii vypadá, jestli máte nějaké bližší zprávy?

Čtu britské noviny na internetu každé ráno. A ještě víc mě vyděsila — u národa kdysi zvyklého se uskrovňovat a se stoickým klidem překonávat nebezpečí a překážky — ta nepředstavitelná nekázeň ve veřejném prostoru, a to i po nařízení domácí izolace. Ještě horší je ufňukanost celebrit stěžujících si, že jsou zavřeni ve svých vilách s bazény a kinosály, zatímco zdravotníci nasazují životy a zdraví ve dvacetihodinových šichtách. Už se do těch celebritních ufňukanců taky pustil komik Ricky Gervais, podobně jako je poslal za politizování „fuck off“ na předávání Oscarů.

Oproti tomu, když zdravotnictví oznámilo nedostatek personálu, přihlásilo se přes půl milionu dobrovolníků ochotných vykonávat pomocné práce, aby se zdravotníci mohli soustředit jen na speciální zdravotnickou práci. Takže zatímco v Česku a v podobně lépe připravených zemích úmrtnost klesá, Británie je ještě na dlouhou dobu v průšvihu. Ekonomové sýčkují, že by ekonomika mohla klesnout až o třetinu. Ceny nemovitostí už spadly o 15 %.

Podobně dlouho váhaly Spojené státy. Čím si to vysvětlit? Dávaly některé bohaté země do poslední možné chvíle přednost byznysu před zdravím a životy lidí?

To ani ne, spíš je to tím, že anglosaská rasa si nerada nechává sahat na svoje osobní svobody a nedokázala si představit, kam až by to mohlo dojít. A taky zapomněla, že ve válce taky musela vláda pozastavit řadu osobních svobod, bez jejichž omezení by válku neustála. Jako třeba přísné dodržování množství vody, jaké se smělo denně použít, nebo zákaz svícení, potraviny na lístky, a podobně. A nebyli ochotni vzít na vědomí, že jsou v něčem hodně podobném válečnému stavu.

Opět se v očích mnohých snížilo renomé Evropské unie. Zvláště předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová vydávala zmatená prohlášení, nejdříve jednotlivé země kárala za uzavírání hranic, nyní zase, že rozvolňují svá opatření. Jak ji okomentovat?

EU se ukázala být zbytečná, ne-li dokonce škodlivá. Už teď by se mělo vážně uvažovat o demontáži nabobtnalého byrokratického aparátu — co nejdřív Komise a všechny úřady s ní spojené, pak všechny ty direktoráty specializované na kdejakou zbytečnost. A samozřejmě zbytečný parlament a všechny jeho podúřady.

Zchudlé členské země si to nebudou moct dovolit. Začít tím, že jí prostě přestaneme dávat peníze. A tím tedy taky od ní přijímat subvence a granty. Ty jsou ostatně kořenem korupce a konfliktu zájmů. Kdyby neexistovaly granty, nikdo by se nemusel zabývat Babišem a Agrofertem.

Jo, a vlastně jsem tuhle zaznamenal dobrý nápad z Trikolory, která jinak zůstává podivně neviditelná — jednostranně vypovědět Lisabonskou smlouvu. Prostě přestat plnit její klauzule. Sama Evropská komise je mění, kdy se jí to hodí.

V nouzi poznáš přítele, říká se. Těžce postižená Itálie žádala v půlce března o pomoc své evropské kolegy marně. Nyní jsou Itálie a Španělsko — kde jsou u moci proevropské vlády a premiéři — výrazně nespokojeni s postupem Unie v době koronavirové krize. „Unie se musí té výzvě postavit čelem, jinak hrozí, že projekt selže,“ varoval italský premiér Giuseppe Conte. Co myslíte vy?

Unie nemá čím se k čemu postavit čelem, nemá v sobě nic, co by dobře prakticky fungovalo. Obrazně řečeno, má spousty politologů, ale žádného instalatéra.

Italové se ještě asi plně neprobudili k zjištění, jak velký ekonomický krach je čeká. Až si to spočítají, popadne je děs. Conteho politika spoléhání na impotentní a zkorumpované instituce EU viditelně selhala. Hádám, že až krize skončí, Itálie ho pošle do předčasného důchodu, a co nejdřív uspořádá nové volby, které podle průzkumů by opět předaly vládu Salvinimu.

Celý svět najednou zjistil, že potřebné zdravotnické pomůcky se vyrábí v Číně. A je o ně rvačka. Změní se postoj jednotlivých zemí a začnou si strategické věci vyrábět samy? Je pandemie určitou stopkou globalizaci?

Na tuhle otázku se asi obšírně rozkecám. Nejprve berme na vědomí, že v Číně vyráběné pomůcky nejsou žádný milodar, nýbrž pro Čínu dobrý byznys. Zadruhé berme na vědomí, že virus vznikl v Číně, podle některých vědců ne na trhu, nýbrž v laboratoři, ale na tom tolik nezáleží. Zatřetí, a na tom záleží víc, čínská totalitní vláda potlačila informace o jeho charakteru na půldruhého měsíce, během něhož do Evropy pouštěla nakažené Číňany. Navíc do Itálie, která má z celé Evropy nejzanedbanější zdravotnictví a nejveřejnější styl života.

A začtvrté, způsobila tím Evropě ekonomickou krizi, jakou od války nezažila, a o níž nevíme, kde skončí. Sama na té krizi už vydělává, a až se evropská ekonomika zhroutí, bude ji moct skoupit. Není-li toto přímo nepřátelský útok ve smyslu válečném, bude to každopádně nepřátelské převzetí ve smyslu byznysu. To by globalizaci nenasadilo stopku. Proměnilo by ji jen z globalizace řízené Západem v globalizaci řízenou Čínou.

Institut Václava Klause v Neviditelném psu píše, že Čína „už dávno Čínou Mao Ce-tunga není, i když určitě není ani západní parlamentní demokracií“. To se mně zdá být kavalírský eufemismus u země, jejíž totalitní vláda vězní v koncentrácích a s pomocí vojenských chirurgů odebírá orgány desítkám milionů mírumilovných a nenásilných disidentů náboženské organizace Falun Gong, jak loni potvrdila konference světově významných právníků. Naznačuje tím IVK, že nepokládá Čínu za nějak mimořádně nebezpečnou, ale skoro jako spíš za spojence?

V debatách, které teď v karanténě vedu po mailu s různými českými mysliteli různých generací, se dozvídám, že generace „Husákových dětí“ vnímá Čínu jako o nic horší zlo než Ameriku a že do „čínsko-amerického“ konfliktu se nemáme plést. Problém je ten, že neexistuje žádný konflikt „čínsko-americký“, nýbrž „čínsko-západní“, který se navíc odehrává na půdě Evropy, která se svými vládami nechala odzbrojit a je bezbranná. Koronavirus — ať už vznikl záměrně nebo unikl nedopatřením — je útokem na celou západní ekonomiku. Čína na něm vydělává, už jen prodejem antivirového vybavení. Až se západní ekonomika zhroutí o těch 25 či 30 procent, Čína bude jediný stát, který ji bude moct skoupit, a tím ovládnout i politiku.

Naše otázka — a tím myslím evropská — je, zda chceme raději žít ve spojenectví sebevíce cáklé, ale stále ještě demokratické a humanistické Ameriky a pokoušet se ještě o záchranu Západu, nebo pod vlivem, ne-li diktátem země, jejíž totalitní vláda vězní, mučí, popravuje a odebírá v koncentračních táborech zaživa s pomocí vojenských chirurgů orgány milionům mírumilovných a nenásilných disidentů, a která půldruhého měsíce potlačuje informace o smrtícím viru, a nechá jej svými nakaženými občany přenést do nepřipravené Evropy, aby ji ekonomicky položila na lopatky.

Nevím, jestli si IVK tuto rovnici dobře promyslel, a zda už Západ odepsal jako mrtvou civilizaci, kterou nestojí za to se snažit zachraňovat. Teda, je pravda, že ve srovnání s islámem je Čína asi alternativa snesitelnější; ta nás alespoň nechá poslouchat Mozarta a koukat na Michelangela. Ale vážně už nemáme žádnou třetí?

Po pandemii nás všechny čekají ekonomické těžkosti. Jak velké, to teprve uvidíme. Co si však vezme lidstvo z této krize, kterou nečekalo a nebylo na ni připraveno?

Co si z toho odnese lidstvo, nemám tušení. Já si z toho odnesu víru, že Česko, a Evropa vůbec, by mělo stáhnout výrobu z Číny, jak už to dnes dělá Japonsko. To začalo vyplácet svým firmám kompenzace za navrácení výroby z Číny domů.

A my malí občánkové, chceme-li se čínské dominanci bránit, mohli bychom začít tím, že přestaneme kupovat čínské zboží. Čína přece zbohatla na nás, na naší vášni kupovat co nejlaciněji.

Ale, jak říkávala moje hanácká stařenka, „nejsme dost bohatí, abychom si mohli kupovat laciné věci“. Evropské boty kdysi vydržely třicet let; dnešní čínské se do dvou let rozpadnou.

Uvádí pan Ben Kuras pro PListy

Autor článku: | Vydáno: | Přečteno: 291 × | Prestiž Q1: 8,90

+13 plus Známkuj článek minus –0

Interní diskuse

Komentáře

Článek má 0 komentářů.

Pravidla pro diskutující

Přidáním komentáře souhlasíte s tím, že budete dodržovat základní pravidla slušné výměny názorů. Vítám jejich střet, ale snažte se je vždy vést v rámci kultivované debaty. Bude-li se někdo chovat jako sprostý nevychovanec, pokud bude urážet ostatní komentující, spamovat, nebo tapetovat diskuse zcela mimo téma článku, nebo ji zanášet reklamou, takové příspěvky nekompromisně zablokuji. Na oplátku slibuji, že i kontroverzní příspěvky nebudu editovat, ani mazat. Za deset porušení těchto pravidel budete z diskuse nekompromisně a navždy vyřazeni (včetně IP adresy). PeTaX

Napsat nový komentář

Dosud bez komentářů

Napsat nový komentář

Zbývá 2048 znaků.

Svobodný svět

Jen svoboda jednotlivce vede ke svobodné společnosti

top